"Papež bije na poplach: vzpamatujme se, už není moc času. Technologická úroveň pokročila, ale společenské vztahy ji nestačí dohánět. Situace začíná být vážná.... Máme novou encykliku, umíme číst a můžeme o předložených tématech svobodně diskutovat. Můžeme i ledaco změnit."
Papež bije na poplach: vzpamatujme se, už není moc času. Technologická úroveň pokročila, ale společenské vztahy ji nestačí dohánět. Situace začíná být vážná.
Připomíná mi to konec 19. století. Lev XIII. píše encykliku Rerum novarum. Je v běhu průmyslová revoluce, kterou však nenásleduje potřebné uspořádání vztahů ve společnosti. Masy dělníků jsou ponechány napospas majitelům továren. Hrozí výbuchy zoufalství. V té době se zavádí všeobecné hlasovací právo a populisté nabízejí svá populistická řešení. Papež navrhuje zásady pro život průmyslové společnosti. Téměř nikdo jej však neposlouchá. Z kazatelen se dál učí katechismus, ale o názorech papeže na změny ve společnosti se většinou mlčí. Přicházejí ideologie – komunismus, nacismus. Nepoučení lidé je s nadšením vítají. Výsledkem bylo, že desítky milionů lidí přišly o život.
Pak byl koncil, papežové dál rozvíjeli sociální nauku církve. Svatý Jan Pavel II. nechal zpracovat dosavadní výsledky více než stoleté práce do Kompendia sociální nauky církve.
Svět ale jde dál za technologickým pokrokem, peníze vládnou světu, bohatí bohatnou. Postsocialistické státy – přes varování sv. Jana Pavla – šly cestou divokého kapitalismu, který slibuje, že k světlým zítřkům nás přivede neviditelná ruka trhu.
Církev málokdo poslouchá. Dál se učí katechismus, ale ví někdo něco o Kompendiu?
Přichází papež František. Vyrostl v tvrdých poměrech Jižní Ameriky. Přichází s dalším plánem na uspořádání světové společnosti. Problémy se časem staly globálními, světovými. Už je ohrožena i sama planeta Země. Lidé začínají konzumovat vlastní Zemi. Některé věci jsou již nevratné – vyhynulé druhy se nevrátí. Planeta se otepluje. Navrch mají mocenské formy odvozené z technologie a rovněž globální finančnictví. To, co ještě nedávno vedlo k růstu blahobytu, se najednou obrací proti lidem. Výhody zůstávají jen pro velmi bohaté. Zisk za každou cenu ve spojení s technologickou mocí ničí společnost i svět v globálním rozměru. Něco se musí stát: buď konverze, nebo exploze, buď najdeme společenské řešení, nebo se pozabíjíme. Buď se domluvíme na řešení, nebo řešení už nebude možné. Před sto dvaceti lety si málokdo dovedl představit vyjednávání navržené papežem.
Velká je moc pravdy. Jenže ta se k většině lidí nedostane nebo jí neporozumí. Média mají velkou zodpovědnost – jenže slouží těm, kdo je ovládají. A to bývají právě ti mocní a bohatí, kteří bývají zahleděni do svých zájmů. Pak jsou masy lidí na tom velmi podobně jako před sto dvaceti lety. Změnila se alespoň církev?
Máme encykliku Laudato si´, umíme číst a můžeme o předložených tématech svobodně diskutovat. Můžeme i ledaco změnit. Cílem není odmítnutí technologického pokroku, ale integrální ekologie, jak papež označuje harmonický a pokojný svět pro všechny. Nepromarněme tuto šanci!
