Tomáš Machula
Klasickou představu chudoby mohou reprezentovat hrdinové románů Charlese Dickense (putující sirotek Oliver Twist) nebo Boženy Němcové (Kudrnovi jedli kočky a veverky…). Je to obraz zásadní nouze v oblasti jídla a pití, střechy nad hlavou či trvalého příjmu. To víceméně koresponduje i s biblickým obrazem chudých lidí (přikázání bránící chudé, zástava na jeden den, paběrkování, církevní sbírky na chudé apod.). Jde tedy o situaci lidí, kteří mají nějaký nedostatek na straně materiálních prostředků. Důstojnost těchto lidí lze tedy obnovit materiální pomocí či prostou nabídkou práce. Taková pomoc můžře být popsána např. klasickým schématem sedmi tělesných skutků milosrdenství. Jde o pomoc v oblasti tělesných nedostatků (čtyři jsou obecné potřeby: jídlo, pokrm, oděv, obydlí, dva jsou zvláštní nedostatky: nemoc a návštěva nemocných, zajetí a vykoupení zjatců, a poslední sedmý skutek se týká tělesných ostatků: pohřeb).
Měřítko chudoby je v tomto klasickém chápání v jistém smyslu objektivní, protože jde o stejný typ nedostatku napříč dějinami a kulturami. Například základní potrava je v zásadě všude stejná záležitost. Současná situace je poněkud odlišná. Naše společnost je celkově vzato bohatá. Nedostatek základních životních potřeb je spíše věcí výjimečnou. Přesto o chudobě mluvíme a řešíme ji jako společenský problém. Měřítko chudoby se zde však relativizuje, neboť chudoba může v různých zemích znamenat něco jiného. Nejde obvykle o základní nedostatek, ale o jakousi spodní část jinak zajištěné společnosti (např. spodní příjmová většina).
Problém je i v očekávání společnosti. Současný důraz na zajištěnost, bezpečí a pohodlí vede k obrovským požadavkům na životní standard. Příkladem může být potřeba velkého vozu pro vícečetnou rodinu (do běžného vozu není povoleno umístit na zadní sedadlo více než 3 děti, i kdyby se tam fyzicky vlezly), nároky na vybavení počítačem nebo smartphonem (bankovnictví, jízdní řády a jízdenky apod.), podpora dětí ve škole (nároky na školu v přírodě, lyžařský výcvik apod,). Společnost ve snaze o co nejlepší kvalitu života prostě nastavuje nesmírně vysoké standardy, které ale společnost není schopna všem zaručit (z minimální zaručené mzdy nelze obstarat vše, co se očekává). Tato „past vysokých standardů“ vede k tomu, že někteří lidé systémem jaksi propadají. Představme si např. bezdomovce – alkoholika. Pokud si nedokáže odepřít alkohol, je z běžných krizových ubytovacích zařízení vyhozen. Může získat místo v ubytovně a stát mu poskytne peníze na hrazení nájmu. Mnoho ubytoven ale často funguje spíše jako zlatý důl pro jejich majitele: velmí nízký standard bydlení a zároveň naprosto neúměrně vysoký nájem, který se bez problémů hradí ze státního příspěvku. Něco jako chudobinec, kde by byla zajištěna střecha nad hlavou a zcela základní potřeby za minimální náklady prostě není k dispozici. Zřejmě je důvodem to, že se očekává vyšší standard a společnost by se jaksi styděla nabízet tak nízkou úroveň života.
Dostáváme se tak k něčemu, co jde dál než běžný materiální nedostatek. Jde o duševní, morální a kulturní chudobu (srov. T. Dalrymple). Dnes tak rozšířená chudoba nějak souvisí spíše se způsobem života a morálkou v širším slova smyslu. Nabízelo by se zde využít koncept sedmi duchovních skutků milosrdenství (paralelu k výše zmíněným sedmi tělesným skutkům milosrdenství). Jde o pomoc v oblasti náboženské (modlitba), na straně rozumu (teoretická oblast: poučení a praktická oblast: rada), na straně citů (útěcha) a vůle (napomenutí), a konečně odpouštění urážky a snášení slabosti bližních. Tyto skutky duchovního milosrdenství však nějakým způsobem předpokládají jakýsi obecně lidský přístup. Jak ukazuje T. Dalrymple, lidé z rozvojových zemí ho mají, ale citelně chybí řadě lidí v naší společnosti! Jinak řečeno, klasické schéma skutků duchovního milosrdenství předpokládá cosi jako parciální nedostatky, ale zde jde o lidské systémové nedostatky týkající se základní hierarchie hodnot.
Jde o problém krize teleologie lidského života, tedy otázek jako je smysl života, poslední cíl života a s tím související morální vzory (srov. A. MacIntyre). Řešení této krize není možné omezit na rovinu pochopení nějaké teorie lidskými jednotlivci, ale jde o zásadní sociální a politický problém. Zatímco lze v jistém smyslu idealizovat biblické chudé, v současné chudobě jde o mnohem zásadnější a nebezpečnější problém. Pro aplikaci sociální nauky církve na dnešní otázky je to příležitost a velká výzva.
