Kniha Zbývá šedesát sklizní (autor Philip Lymbery, vydal Práh 2024, 339 str.) podrobně popisuje celosvětovou situaci průmyslového zemědělství.
Organizace OSN pro výživu a zemědělství v roce 2015 uvedla, že „intenzivní rostlinná výroba vyčerpala půdu a ohrozila naši schopnost udržet produkci v budoucnosti“ a že nám skutečně zbývá pouhých šedesát sklizní. Dnešní hospodaření je založené na průmyslových hnojivech a pesticidech. Tím se sice zvyšuje produkce, ale dochází k degradaci půdy. Půda není jen rozpadlá hornina, ale obsahuje půdní organismy (od mikrobů, hub až po žížaly). Půdní organismy, které průmyslové zemědělství hubí, představují čtvrtinu biologické rozmanitosti na Zemi. Zničená půda ohrožuje vsakování vody do země, což v podmínkách ČR představuje velký problém. Do půdy se ukládá oxid uhličitý, avšak degradovaná půda naopak CO2 spíše uvolňuje a tak dochází k zesilování klimatické změny. Stávající způsob hospodaření ničí živočichy v krajině. Velmi je ohrožen hmyz a přitom bez opylovačů se zemědělství neobejde. Jaké je řešení stávající situace? Zemědělství, které má za jediný cíl zvyšování produkce a tím i zisku, vede svět do záhuby. Chováme se k půdě jako kolonizátoři, kteří se snaží vytěžit maximum. Proto musíme změnit myšlení a stát se správci půdy, kteří chtějí předat budoucím generacím půdu v lepším stavu, než ji sami převzali. Jaký jen rozruch vzbudilo mezi našimi zemědělci nařízení, nechávat malou část půdy ladem, aby se půda regenerovala a mohl se rozmnožit aspoň nějaký hmyz. Stojíme před výzvou přejít na regenerativní zemědělství, které začne napravovat chyby minulosti. Musí omezit „chemii“ a přejít na přirozené prostředky, jako je pastva dobytka a střídání plodin. Část dosud obdělávané půdy by měla zůstat pro „divokou přírodu“, aby ptáci a zvěř měla své přirozené prostředí. Námitka, kterou uslyšíme, je starost o uživení lidstva. Dosud se problém řešil zvyšováním zemědělské výroby: více půdy, více hnojiv, více dobytka. Varovná je situace v Amazonii, kde se kácí deštné pralesy a na nové půdě se pěstuje zejména sója. Sója slouží k výrobě krmných směsí pro dobytek, neboť spotřeba masa celosvětově roste. Moderním řešením je omezení plýtvání potravinami a celkové snížení spotřeby masa. Nové technologie umožňují vyrobit alternativní bílkoviny, které nasytí a mohou mít stejnou chuť jako maso. Zatím však jsou drahé. Proto je potřeba ze strany států podpořit finančně výzkum v této oblasti. Alternativní bílkoviny by snížily počty chovaných zvířat, protože se vyrábí z rostlin. Náhrada živočišného masa masem z rostlin sníží tlak na velkochovy a krmení dobytka krmnými směsmi. Více dobytka by se mohlo pást, protože krávy jsou uzpůsobeny ke spásání rostlin a ne ke krmení pšenicí a sójou. Navíc se sníží spotřeba antibiotik, bez kterých se velkochovy neobejdou. „Odklon od průmyslového zemědělství, které je náročné na půdu, a od přílišného spoléhání se na živočišnou výrobu, která je náročná na zdroje, umožňuje ohromující oživení přírody“ píše na straně 284 Lymbery v uvedené knize.
(pozn. v Hospodářských novinách 12. 6. 2024 vyšel dvoustránkový rozhovor s autorem knihy)
Jiří Šenkýř, červen 2024
