Zásadní je, že nejde jen o vlastní zemědělskou produkci, zaměstnávající zemědělce, ale na tuto tzv. prvovýrobu navazuje „složitý a rozvětvený strom“ navazujících, vzájemně provázaných doprovodných odvětví a služeb:
- zpracovatelský průmysl různého zaměření
- pestrá škála doprovodných služeb pro zemědělský a zpracovatelský komplex
- stále složitější technické vybavení, jeho údržba a obměna pro všechna odvětví prvovýroby i zpracovatelské návaznosti
- průmysl krmiv, doplňků biofaktorů, veterinárních léčiv (dnes tvoří zlomek stavu před např. 20 lety, vzhledem k výraznému snížení stavu hospodářských zvířat)
- průmysl hnojiv a dalších výrobků pro rostlinnou výrobu (i při žádoucím vyloučení chemizace se bez některých výrobků neobejde)
- stavebnictví, často specializované
- teoretické zázemí (příslušné školství a výzkumná sféra všech stupňů a všech dotčených profesí)
- kontrolní instituce včetně specializovaných laboratoří se špičkovým vybavením…
Sociální aspekty:
Současný stav a trend znamená ztrátu pracovních příležitostí nejrůznějších profesí. Např. technické zabezpečení znamená špičkové počítačové vybavení, bez něhož se dnes neobejde ani moderní zemědělský stroj, špičkovou laboratorní techniku nejrůznějšího zaměření na straně jedné a třeba oživení tradičních řemesel na straně druhé ( mimo jiné příležitost k rozvíjení tvůrčí činnosti, přispívající ke kvalitě života).
Značná část na zemědělství navazujících pracovišť může být jak na venkově, tak i ve městech, takže rozvinutá produkce potravin zásobuje města nejen svými produkty, ale „zásobuje“ je také pracovními místy různého zaměření, jejichž spojitost se zemědělstvím a s ním souvisejícími obory, resp. venkovem si ani neuvědomujeme!
Pracovní příležitosti, které potenciálně poskytuje současný enormní import zboží, nahradí „místní“ pracovní příležitosti kvantitativně i kvalitativně jen velmi omezeně. Jde však o něco víc: o kvalitu života, v první řadě rodinného (co je lepší pro otce rodiny: vrátit se každý den z práce a věnovat se rodině nebo trávit většinu dní třeba v kabině kamionu či na obchodních cestách a rodinu vidět jen občas? Navíc v prvním případě může mít i lepší vztah a uspokojení z práce, v různém stupni i tvůrčí, jejíž výsledky vidí). Ke kvalitě života patří i takto vzniklé podmínky pro kulturní zázemí. Obnova pestré nabídky pracovních příležitostí by měla s sebou nést obnovu sociálních vztahů a v důsledku i lepší možnosti pro duchovní život.
V kontrastu s tím dnešní trend: omezený počet „monotónních“ netvůrčích pracovních příležitostí: obchodní cestující, řidiči dálkových jízd, skladníci v obřích skladových halách (které nenávratně zabírají tisíce hektarů kvalitní půdy, cca 13 ha denně (!), což je nenahraditelná ztráta do budoucna).
Východisko: usilovat o maximální podporu domácí produkce zboží. Začít od základního: potravin včetně jejich zpracování. Určitý příklon k domácí produkci sice existuje – aspoň ze strany těch odvážných producentů, zčásti i spotřebitelů, ale zatím je v celkovém souhrnu naprosto nedostatečný, globální byznys hrstku státem nepodporovaných (spíš jen trpěných) domácích producentů „válcuje“. V Rakousku či Německu nedošlo k destrukci místní produkce v takové míře, nebyly tam zpřetrhány vazby k tradici, rodovému majetku, půdě, tradiční kultuře… Proto i přístup jejich odpovědných míst ve státě tuto skutečnost do jisté míry respektuje a hájí ji lépe než u nás (možná aspoň jako voličskou základnu).
Dovezené potraviny nahrazující pro nás naši místní cíleně sníženou produkci by mohly zachránit hladovějící někde ve světě.
Dálková doprava zboží, které lze vyprodukovat u nás, významně zatěžuje životní prostředí. Neznamená to nedovážet nic; dovážejme to, co u nás nelze vyprodukovat, třeba tropické ovoce, ale nedovážejme jablka, hrušky a švestky, vepřové, ovčí vlnu a maso… které můžeme vyprodukovat u nás, často v lepší kvalitě.
