Intenzívní zemědělství v kterékoliv zeměpisné šířce znamená snižování kvality půdy, zejména její struktury - o obnově půdy pod intenzívními zemědělskými kulturami nelze hovořit. Nižší kvalita půdy znamená větší používání umělých hnojiv - dále degradující její kvalitu a ohrožující vodní zdroje i kvalitu potravin - a začarovaný kruh se uzavírá. Existují předpovědi týkající se vyčerpání zdrojů fosfátů vhodných k výrobě fosforečných hnojiv (za několik desítek let), přičemž jen velmi malá část fosforu jako makrobiogenního prvku je pěstovanými rostlinami skutečně využita, většina je splavována řekami a ukládá se víceméně nenávratně v mořských sedimentech. Degradaci půd napomáhá i používání těžké techniky při jejich obdělávání. To vše vyúsťuje v celkově negativní dopady intenzivní zemědělské činnosti na pedosféru. Dalším problémem je degradace pastvin: rozsáhlé oblasti zcela zpustošené intenzívní pastvou a přeměňující se v polopouště a pouště (Severní Afrika, střední Asie, ale i některé oblasti Středomoří a další).
Určité naděje jsou vkládány do moří. V současné době je ročně vyloveno z moří cca 80 mil. tun ryb a dalších jedlých organismů. Toto využívání moří je výrazně výběrové - exploatace bohatství moří je zaměřena na poměrně málo druhů, z nichž mnohé byly početně značně omezeny, popř. přivedeny na okraj vyhubení (některé i vyhubeny), údajně však existují rezervy ve využití dosud opomíjených druhů (včetně např. některých druhů mořského planktonu - krillu). Určitou cestou jsou záměrné kultivace některých organismů na vhodných lokalitách pobřežních moří (akvakultury), které však vyžadují další vstupy energie, dodávané člověkem.
Řada skutečností však naznačuje, že Země je zatím ještě schopna lidstvo uživit a hladovění části obyvatelstva planety jde na vrub posunu pořadí hodnot:
- zřejmě malá část světové lidské populace má fyziologicky odpovídající množství a kvalitu potravin: značná část lidstva hladoví (nejen z hlediska kvantity potravin, ale i z hlediska jejich kvalitativního složení - např. trpí nedostatkem proteinů) a musí se tedy adaptovat na nedostatečné zásobování potřebnými látkami, popř. na nedostatečnou kvantitu (nedostatek energie);
- další část lidstva (ve vyspělých zemích) má nadbytek potravin, organismus těchto lidí přijímá nadbytek energie se všemi z toho plynoucími patofyziologickými dopady (obezitou počínaje a řadou tzv. civilizačních chorob konče), resp. v různé míře jsou (či spíš nejsou) adaptováni na zvýšený příjem energie v potravě. Tedy přínos pro zdravotnicko-farmaceutický byznys!
- zemědělská produkce je v řadě zemí omezována a zemědělství samo je v útlumu (i u nás). Vyspělé země mají nadbytek potravin a dochází zde k enormnímu plýtvání, popř. k likvidaci „nadprodukce“ potravin, která jinde chybí. Podle odhadů se stává až 60% produkce potravin odpadem - a to potravin finálních - nikoliv surovin - do jejichž výroby již bylo vloženo značné množství energie na zpracování (primární zpracování, tepelná úprava, finální zpracování často několikastupňové atd.) - tedy tato část potravin není nikdy vložena do úst hladovějícího člověka a skončí v odpadních nádobách, kontejnerech, skládkách a spalovnách odpadků, kanalizacích apod;
- i hustě zalidněná Indie je vývozcem obilí. Argentina má údajně přebytky hlubokozmrazeného masa, v Austrálii a v některých dalších zemích jsou likvidována stáda zdivočelých domácích zvířat (skotu, prasat, koz a dalších), pustošící krajinu, aniž by bylo jejich maso nějak využito;
- současně ročně umírá hlady minimálně 10 miliónů dětí a neznámý počet miliónů dospělých.
Z uvedeného vyplývá, že problém zabezpečení dostatku potravin pro lidstvo není ani tak biologický nebo ekologický, jako ekonomický a politický.
Podobně jako v případě potravin má pouze malá část lidstva k dispozici vodu, která splňuje parametry vody pitné. Používání vody nesplňující tyto parametry způsobuje zdravotní problémy včetně šíření infekčních a invazních chorob.
Lidstvo má stále stoupající spotřebu tzv. civilizační energie (vytápění budov, průmysl, doprava, zemědělství). Např. zemědělství se na tomto podílí dodatkovou energií, využívanou pro tvorbu primární produkce kulturních rostlin, tj. energie na agrotechniku - výrobu a dopravu hnojiv a pesticidů, pohon strojů, lidskou práci apod. Tento podíl energie stále stoupá. Lidstvo pro svou civilizaci využívá (často nešetrně) omezené zásoby fosilní energie, kterou je nutno započítat do toku energie způsobeného člověkem. Pro odlišení a úplnost je možno uvést „biologický tok energie“, tedy celkovou energii potravy, spotřebovávané lidstvem, což představuje trvalý tok energie ve výši 6,5 . 1011 W.
