JUDr. František Nosek, národohospodář a právník vzděláním, usiloval v roli správce hospodářských družstev a lidových záložen o spravedlnost směnnou; jako poslanec a ministr o spravedlnost sociální a politickou.
Od studií se zajímal o sociální učení církve, a tak chápal i „sociální význam progresivní sazby berní“ jako vynucení solidarity. Živá víra mladého Františka a příklad jeho vlastní matky jej však vedly i k moudrosti poznání: to všechno je málo. Tím základním postojem je dobropřejná láska k bližnímu caritas, tváří v tvář, od srdce k srdci. Zdrojem této lásky je Bůh, obětující se za člověka. A tak se politik Nosek stává organizátorem stavby chrámů na pražských periferiích a obětuje všechno úsilí, svůj život, Bohu a bližním. Domovy sv. Kláry pro staré a opuštěné, prázdninové kolonie pro děti a mládež jsou jeho láskou. Přijímá jako oběť i smrt svého synka, a ještě krátce před smrtí navštěvuje děti v domově s bonboniérou. Vydává se do krajnosti, tělesně, duševně i finančně. Mír ve společnosti i mezi národy je plodem spravedlnosti a solidarity, radost patří těm, kdo darují, zvláště pak těm, kdo darují sebe (sv.Jan Maria Vianney).
Lubomír Mlčoch
