V sobotu, 16. července 2016, zemřel vzácný kněz, Mons.Vladimír Born, jehož jméno je neodlučitelně spojeno s organizováním jubilejních seminářů katolické sociální nauky k výročí tzv. Borských tezí z r.1883.

Mons.Vladimír Born, popularizátor Borských tezí zemřel

Tímto dokumentem podepsaným v Boru u Tachova skupinou německy mluvících sociálních myslitelů se v našich zemích zrodil jeden z myšlenkových praménků předcházejících vznik první sociální encykliky Rerum novarum papeže Lva XIII.

V roce 1993, ke 110. výročí Borských tezí, došlo k obnovení téměř zcela zničené tradice a přerušených kontaktů mezi českými a německými zájemci o sociální rozměr evangelia. P.Born, narozený před ovládnutím pohraničí totalitou nacistického typu, a 20 let sloužící tamtéž jako farní kněz v nelehkých podmínkách normalizačního komunistického režimu, byl iniciátorem tohoto nového začátku. Na české straně jsme se teprve seznamovali; a z tohoto okruhu se rodila nová přátelství a budoucí tým připravující list k sociálním otázkám Pokoj a dobro /ČBK, 17. listopadu 2000/. Ke 120. výročí Borských tezí /2003/ jsme mohli německým přátelům předložit nejen tento list v německé /a anglické/ verzi, ale i německý překlad následujícího dokumentu Žeň veřejné diskuse k listu Pokoj a dobro: zemská tradice katolického sociálního učení byla obnovena přes všechny nepřízně, omyly a zbloudění 20. století – na německé i české straně. Mezi přednášejícími hosty německy mluvícími byli profesoři H. Renöckl z Lince a Českých Budějovic, a M. Spieker z Osnabrücku, oba důvěrně seznámení i  s naší českou realitou.

Jubilejní seminář ke 125. výročí měl rozměr ještě více mezinárodní, a téma jasnozřivě aktuální – jak vidíme dnes: Co potřebuje Evropa? Mezi přednášejícími byli i francouzští profesoři z Pařížské Sorbony (G.F. Dumont a D. Lécaillon), a Timothy K.Healy SJ z Gregoriánské univerzity v Římě, který byl v Boru již podruhé. Ministr Cyril Svoboda položil už tehdy sugestivní otázku: Co ohrožuje Evropu? Rok 2008 byl též výročím 40 let od Pražského jara (1968), a tak úvahy o budoucnosti práce ve společné Evropě nemohly nezahrnovat zamyšlení nad křesťanskými ideovými východisky, jakož i nad  věčnými ideály lidstva a snění  o ekonomice s lidskou tváří. V roce 2013 (130. výročí) téma semináře v Boru jakoby anticipovalo budoucí starost o rodinu papeže Františka (Rodina a její finanční a morální zajištění). Prof. Dumont a prof. Spieker, přední francouzský demograf a přední německý odborník na otázky rodiny, oba v Boru již podruhé, měli jako třetího kolegu prof. P.H. Dembinského ze Ženevy a katolické univerzity ve švýcarském Fribourgu. To, že neuvádíme české účastníky a přednášející, nijak nesnižuje jejich přínos odborné úrovni semináře.

Zahraničním hostem č.1 byl ovšem na všech čtyřech jubilejních seminářích kníže Konstantin Alois zu Löwenstein, pravnuk iniciátora Borských tezí Karla Jindřicha. Finančník z Frankfurtu, a představitel šlechtického rodu, který v Boru působil od r. 1720, byl jako jiní odsunut, vyhnán. Paradox kříže Kristova: rod, který byl po staletí věrný evangeliu a staral se o jeho sociální rozměr, nakonec doplatil na selhání jiných. Patří k zásluhám P.Borna, a je dokladem velké osobní pokory a noblesy knížete Konstantina, že neodmítl nikdy pozvání, a jako charizmatická křesťanská osobnost vždy svědčil o věrnosti svého rodu Kristu.

Pokud užijeme o P.Bornovi označení popularizátora Borských tezí, je to jen skromným vyjádřením role, kterou na poli sociální nauky církve sehrál. Kněz hluboké zbožnosti, se schopnostmi výjimečného organizátora a dokonce finančníka, věrný služebník svého Pána. Ve všech iniciativách, které P.Born tak velkoryse podnikal – na poli charitativním, kulturním a hudebním – nemohlo kromě duchovní stránky nejít také o peníze. Ale o ty šlo u P.Borna vždy „až v druhé řadě“. A to, že se přesto nakonec peníze našly, bylo dokladem Božího požehnání, k němuž ovšem patřil i okruh nejbližších spolupracovníků, které Pán svému knězi vždy poslal. Člověk míní, Pánbůh mění. P.Born již před prázdninami započal s přípravou dalšího jubilejního semináře (2018). Měl v úmyslu spojit téma semináře s Loretánskými slavnostmi: Borská Loreta, které se tolik věnoval, měla být po letech rekonstrukcí konečně v plné kráse. A tak „mír z domku v Nazaretu“ měl být duchovním základem pro seminární témata míru v rodině i ve světě.

Český básník Jan Neruda napsal v časech první sociální („dělnické“) encykliky: Čas oponou trhnul, a změněn svět. Pánem času je Kristus, a ten k trhnutí oponou, i ke změně světa, aby v něm bylo více Jeho Království, potřebuje své věrné služebníky. Takovým věrným služebníkem byl P.Vladimír Born. On, který s takovou láskou a srdečností organizoval i obědy a pohoštění  pro své spolupracovníky – často jako jejich jediný „honorář“ – se dnes jistě již raduje na nebeské hostině se svým Pánem.

PARTE