Poznámky k bytové problematice. Reflexe a poučení z koronavirové krize (O. Hampl)

 

 

 

 

Současné problémy s bydlením

1. Bytů nebude nikdy dost, pokud budou sloužit pro krátkodobé ubytováni turistů místo bydlení mladých a rodin s dětmi, protože to investorům vynáší více peněz

• Proto se nebudou stavět větší byty pro rodiny, ale výhradně byty 1+kk, protože je po nich největší poptávka investorů, a developeři tak nejlépe zhodnotí drahé stavební pozemky. Developeři už dokonce začali propagovat svojí vizi bytových jednotek menších než dvacet metrů, ve kterých nebude prostor na pračku a možná ani na kuchyň, protože jejich obyvatelé budou prát ve společných prádelnách a stravovat se budou v restauracích. To by developerům vyneslo ještě větší zisky. Rodiny by však těžko mohly v takových bytech vytvořit domov pro své děti. https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/ekonom-rozhovor-finep/r~7f44c7a2b60211ea9d470cc47ab5f122/
• Byty v důsledku toho zdražují, a některé skupiny, zejména mladí a mladé rodiny, si je proto nemohou dovolit; často nemají ani na drahý nájem, jehož výše stoupá opět vlivem krátkodobého pronajímání turistům.
• Developerům se přitom daří zmanipulovat veřejné mínění tvrzením, že stavební řízení trvá dlouho. To je však u nás způsobeno především tím, že developeři chtějí stavět i tam, kde jim to územní plán nedovoluje a kde by to vedlo k zastavění posledních kousků zeleně, které ještě ve městech zbyly. Když jim stavební úřad výstavbu na těchto místech – podle územního plánu správně – zakáže, zkoušejí to znovu, což stavební řízení prodlužuje. (Něco jiného jsou samozřejmě velké rozvojové zóny, kde se snad výstavba bytů konečně pohne kupředu.)
• Není přitom potřeba, aby se lidé stěhovali do města a opouštěli své domy a byty ve venkovských oblastech, pokud tam bude dostatek práce. To bude často možné právě díky dostupnosti práce z domova, která se osvědčila, i když má samozřejmě svá omezení (sám jsem tak pracoval již před 20 lety, hovořím tedy z vlastní zkušenosti). Pokud lidé nebudou opouštět venkov, udrží se tam i služby, které nyní také mizí a stěhují se do měst, čímž se dosavadní sestupná spirála prohlubuje.

Možné cesty řešení

2. Podpora práce z domova i podpora zkrácených úvazků – nižší daně a pojistné pro zaměstnavatele.

• Práce z domova funguje a je efektivní, i když může přinášet určité obtíže. Jejich zvládnutí ale bude pro zemi představovat významnou konkurenční výhodu a bude mít pozitivní dopady v oblasti ekonomiky a efektivnosti firem, úspory dopravy, zlepšení kvality ovzduší a snížení emisí skleníkových plynů.
• Zastaví vylidňování venkova a může spustit i opačný proces – mnoho lidí zatouží bydlet klidněji a blíže přírodě, když práce bude tak snadno dostupná i odtamtud. Práce se bude stěhovat za lidmi, nikoli lidé za prací.
• Ve velkých městech – zejména v Praze a Brně – vyřeší nedostatek bytů, které prostě nebudou v takovém množství potřeba.
• Navíc nebude třeba tolik kanceláří. Místo mnohých budou byty, které zlevní, protože jich bude dost.
• Zde by případně bylo možné hledat i významné úspory veřejných výdajů – úspora části kanceláří na úřadech a jejich případný komerční pronájem.

3. Omezení a regulace přebujelého turismu zejména v Praze, který vyháněl původní obyvatele z centra do periférií nebo do satelitních městeček.

• Naopak podpora turismu je žádoucí v mnoha jiných městech (viz např. mnoho prázdných domů ve Františkových Lázních) a ve venkovských (zejména periferních) oblastech.
• Zahraniční turistika bude do značné míry omezena. Uvolnění bytů užívaných dosud nepravou sdílenou ekonomikou (fakticky pololegálním regulérním byznysem s ubytovacími službami – Airbnb apod.) povede ke znatelnému snížení nájmů. Tuto pokřivenou oblast trhu je potřeba řádně regulovat a umožnit rodinám a mladým lidem, aby dosáhli na hypotéky.
• Regulace je nezbytná i proto, že centrální banky budou tisknout spoustu peněz (ČNB nově snížila základní úrokovou sazbu o 0,75 procentního bodu na 0,25 procenta). Peníze budou levnější i díky poklesu investic do akcií. Je potřeba omezit a regulovat nežádoucí přelévání těchto investičních peněz do nákupů investičních bytů, kde zdražují bydlení. Především však tyto peníze potřebujeme k podpoře obnovy výroby a služeb a zejména investic do nových technologií.
• Zároveň není žádoucí, aby tyto investice křivily trh s byty tím, že byty budou fungovat jako konzervativní úložka místo zlata či jiných komodit a cenností, když peníze v bance nenesou prakticky žádný nebo jen minimální úrok.
• Byty jsou životně nezbytná potřeba stejně jako potraviny, na rozdíl např. od auta, televize, pračky či zahraniční dovolené. Na rozdíl od potravin se ale nekazí a mohou dlouho zůstat prázdné za účelem cenové spekulace. K žádoucímu tržnímu vyrovnání ve smyslu snížení předražené ceny tak většinou dochází velmi neochotně až po delší době a někdy také vůbec ne. Proto je trh bydlení specifický a není možné jej ponechat jako prostor pro spekulanty či investory, kteří zrovna nevědí, co s volnými penězi.
• Nabízí se rovněž zvýšit daň z nemovitosti, a to především u druhé a další vlastněné. Není cílem zvyšovat daň lidem, kteří mají jednu nemovitost, ve které bydlí a mají tam trvalé bydliště. Pokud má ovšem někdo pět nebo i více bytů – fakticky k bezpečnému uložení a zhodnocení svých peněz a podnikání, pak není žádný důvod, proč by i v takových případech měl platit extrémně nízkou, de facto „sociální“ daň z nemovitosti. V zavedených demokraciích jako Švýcarsko, Německo či Británie je úroveň daně z nemovitosti mnohem vyšší. Možnost zvýšení daně z nemovitosti zmiňoval mimo jiné i guvernér ČNB Jiří Rusnok, a to ještě v době před nečekanou koronavirovou krizí. https://www.cnb.cz/cs/verejnost/servis-pro-media/autorske-clanky-rozhovory-s-predstaviteli-cnb/Zadna-velka-krize-se-neblizi.-Meli-bychom-mit-vyssi-dan-z-druheho-bytu/
• Zvýšení daně z nemovitosti (zejména z druhé a další) a snížení zdanění práce nám navíc strukturálně doporučuje i OECD; obojí by bylo žádoucí i s ohledem na vyrovnávání rozpočtových dopadů koronavirové krize.

4. S ohledem na bydlení je důležitá i podpora rodin s více dětmi (3+), a to zejména s ohledem na jejich důležitý demografický význam, který je často bohužel marginalizován poněkud zavádějící interpretací statistik.

• Rodiny se třemi a více dětmi u nás průběžně tvoří sice pouze cca 8 % všech rodin, ale to znamená, že v ČR 10 % rodin ve výsledku vychová 3 děti a 6,5 % rodin 4 a více dětí – tj. celkově skoro 17 % rodin vychová 3 a více dětí (tyto rodiny totiž část svého životního cyklu mají pouze jedno, dvě nebo dokonce také žádné dítě – na začátku a na konci – což právě ovlivňuje průběžné procentické zastoupení). Zároveň ale vychovají plných 33 % všech dětí, a to má výrazný demografický dopad. (Viz téměř stejná čísla v Německu. Dle studií pak pokles porodnosti ve Spolkové republice Německo lze zdůvodnit pouze z 26 % nárůstem bezdětnosti a z plných 68 % úbytkem vícedětných rodin.) viz: https://www.kas.de/de/einzeltitel/-/content/drei-kinder-und-mehr-familien-aus-der-mitte-der-gesellschaft
• Význam rodin s více dětmi vychází z generačního paradoxu. Zkoumáme-li generaci rodičů, má asi jen 17 % žen mezi 40 a 49 lety mnoho dětí. Z pohledu generace dětí to vypadá jinak: 33 % desetiletých dětí žije v Německu v roce 2016 v jedné domácnosti spolu se dvěma nebo více sourozenci. Protože starší sourozenci desetiletých dětí se často již odstěhovali, je podíl dětí z vícedětných rodin mezi všemi dětmi dokonce ještě vyšší. Více než každé třetí dítě v Německu tedy pochází z vícedětné rodiny (prakticky stejné číslo vychází i u nás).
• To znamená, že navzdory poměrně nízkému počtu rodičů s více dětmi vychovávají vícedětné rodiny relativně velký počet dětí, čímž enormně a nadproporčně přispívají k výchově následující generace.

Otakar Hampl