Zamyšlení nad sdílenou ekonomikou, původně uveřejněno jako komentář pro Radio Proglas: https://zpravy.proglas.cz/komentar-tydne/komentar-vojtecha-maska-vlastnici-ve-sdilenem-svete/.
Značnou oblibu u českých diváků si v poslední době získal film Vlastníci. Příběh krachující schůze spolumajitelů nejmenovaného bytového domu se stává tragikomicky vypouklým zrcadlem naší současné únavy ze svobodného rozhodování, neochoty sdílet společný svět a spravovat v něm alespoň to, co nám právem patří. Být správcem znamená zpochybnit pohodlnou představu pouhého vlastnění pro vlastnění, absolutního a sebejistého ovládání hmotných statků, a spíše se ptát, jak naše vlastnictví souvisí s naším dlouhodobým úsilím a péčí, a jak by se mohlo stát plodným a smysluplným.
S ještě výrazně širším pojetím se setkáváme v křesťanské sociální tradici, v níž se vlastnictví zpravidla spojuje se zásadou tzv. univerzálního určení statků. Biblického boháče rozšiřujícího stodoly, i když musí v zápětí odevzdat svůj život (Lk 12, 16-21), vyzývá sv. Basil k tomu, aby “svůj” majetek přijal jako nezasloužený Boží dar patřící všem, kdo ho mohou užívat. Vlastníka, který takto nejedná, přirovnává Basil k návštěvníkovi divadla, který by předem zabral všechna místa v hledišti, a nikoho už dovnitř nepustil. V podobném duchu se sv. Ambrož podivuje nad “neplodnými lakomci”, kteří “opovrhují životem v blízkosti lidí a zahánějí pryč sousedy”, a Klémens z Alexandrie nad všemi, jimž uniká, že podstatou peněz “není vládnout, ale sloužit”.
Požadavek upřednostnit sdílení před vlastněním však byl v evropských dějinách také častým zdrojem nedorozumění. Na jedné straně byl vyzdvihován pouze všeobecný nárok na soukromé vlastnictví jako podmínka osobní svobody, tvořivosti a štědrosti (motiv rozvíjení hřiven). Tím se oblast sdílení zúžila jen na nejobecnější statky, které si dosud nikdo nepřivlastnil (voda, vzduch, oheň apod.). Jindy byl tento princip zneužit k podpoře nejrůznějších forem vyvlastnění, o něž nebyla v neklidném 20. století nouze. Bylo proto třeba několik staletí upřesňování a vybrušování, což se promítlo zejména v úvahách Tomáše Akvinského a v dokumentech sociální nauky církve. Ovocem tohoto procesu bylo zdůraznění osvobozující role lidského rozumu a vůle ve vztahu k majetku, uznání potřeby právní regulace vlastnictví, rozšíření zásady i na oblast mezinárodních a globálních vztahů, a zejména důsledné rozlišení mezi vlastnictvím majetku a jeho užíváním, které se promítlo i do mnoha výtvorů světského myšlení a zákonodárství, včetně demokratických ústav. Vzpomeňme namátkou Kantovo právo návštěvní vyžadující dočasné přijetí přátelsky jednajícího cizince jako hosta, a ne jako nepřítele (spis K věčnému míru), nebo na článek 11, odst. 3 (české) Listiny základních práv a svobod, podle nějž “vlastnictví zavazuje” a nesmí být zneužito “na újmu práv druhých” ani “zákonem chráněných obecných zájmů”, zahrnujících mj. ochranu zdraví, přírody a životního prostředí.
I přes tato upřesnění zůstává zásada univerzálního určení statků křehkou výzvou a odvážným experimentem. Pokusem, na jehož význam a důvody se musíme ptát stále znovu a v mnoha různých situacích. Jeho jádrem je schopnost odlehčit svůj pohled na majetek a vnímat ho ze zorného úhlu nejistoty bytí a souvislosti služeb, do níž se může z naší vůle zapojit. Jde o nastolení podmínek, v nichž bychom na rovině osobní, institucionální i globální, mohli co nejsnáze sdílet a rozvíjet vše, co nám bylo svěřeno. Široký prostor pro tento přístup dnes nabízí tzv. sdílená ekonomika, v níž se namísto stále nenasystnější oddělené osobní spotřeby prosazuje vědomí, že “země je kulatá a lidé se na ní nemohou rozptýlit do nekonečna.” Přinejmenším na rovině občanského aktivismu, ale také byznysu a politiky, roste citlivost k tzv. externalitám, tj. vnějším dopadům našeho zacházení s majetkem vůči všem, kdo jím žijí a trpí. Jak lze při plném zachování občanských svobod bránit svobodu drobných podniků před monopoly, krásu krajiny i kultury před bezohlednými developery, veřejná prostranství před lidskou svévolí, zdůvodněné myšlení před ochotně šířenou dezinformací, demokratická pravidla před diktátorským uhranutím? Není ale forma služeb typu Uber nebo Airbnb jen novým ochočením a zneužitím naší přirozené potřeby se sdílet?
Každopádně, dobrý plot nedělá z pohledu křesťanské etiky automaticky dobré přátele, ale platí to jen tehdy, když zároveň vytyčuje svět, který je možné dobrovolně, ale přesto společně, tvořit, chránit a přesahovat. Je třeba se, slovy papeže Františka, “vyhnout magickému pojetí trhu”, které chce všechny společenské problémy řešit poháněním zisku jednotlivců, ale spíše “pečovat o veřejné prostory, panoramata a urbanistické strategické body, které posilují naše vědomí sounáležitosti”. V nich je třeba zachovat určité smysluplné celky, které nelze neustále a libovolně měnit (Laudato si´ 190, 151).
Původní link: https://zpravy.proglas.cz/komentar-tydne/komentar-vojtecha-maska-vlastnici-ve-sdilenem-svete/
