Doc. Ilona Švihlíková, Ph.D., výrazná česká ekonomka. Zabývá se mezinárodními ekonomickými vztahy, aspekty globalizace, měnovými otázkami, energetickou bezpečností a obecně souvislostí mezi ekonomikou a politikou (zejména daňová problematika). Je koordinátorkou občanské iniciativy Alternativa Zdola.
- Paní docentko, byla Vám známa činnost SO ČBK dříve než jste přednášela na jejím odborném semináři? Pokud ano, odkud?
Možná jsem měla nějaké informace od své kamarádky Květy Lauterbachové, která se politicky angažuje (KDU-ČSL) a zná dobře sociální nauku církve. Ale nevybavuji si nic konkrétního.
- Jak by podle Vás mohla taková skupina konkrétně a smysluplně naplňovat jeden ze svých hlavních cílů, jímž je podpora odborného dialogu o sociálních otázkách v rámci církve včetně široké veřejnosti?
Nevím, jestli jsem ta pravá, kdo má dávat rady. Hlubší pochopení a reflexe současných sociálních problémů je nezbytná a podle mého názoru se bez komplexního a systémového přístupu neobejde. Stejně tak jsem pro vnímání sociální otázky v kontextu emancipace člověka, nikoliv jako pasivního subjektu „milosrdné charity.“ V tomto ohledu je pro mě i jako pro husitku velmi inspirující teologie osvobození.
- Přednášíte na vysoké škole. K jaké z ekonomických teorií se hlásíte nebo je Vám alespoň nejbližší?
Z hlediska metodologického se snažím v ekonomické vědě rozvíjet koncept Kodratěvových cyklů a teorii chaosu, která je nejmladší větví systémové teorie. Z hlediska obsahového mě oslovuje trojice ekonomů, kteří by bezesporu mezi sebou nebyli vždy ve shodě, Karel Marx, J. M. Keynes a J. A. Schumpeter. Ze současných si velice vážím například Josepha Stiglitze.
- Na jakou konkrétní problematiku se profesionálně specializujete a proč?
Mou oblastí je mezinárodní ekonomie, tedy především fenomén globalizace, nové podoby mezinárodního obchodu, finančních toků, oslabování ekonomické moci státu…; s tím souvisí i komparace, tedy porovnávání různých hospodářských systémů, daní například, dopady na chudobu atd.…
- Poslední desetiletí jsou charakteristická nebývalou proměnlivostí, ba nepředvídatelností různých ekonomických faktorů, které už mnohdy„nepasují“ do stávajících teorií. Domníváte se, že stačí změnit teorie či prostě vymyslet nové?
Teorií je dost. V tom by problém nebyl. Problém je obecně právě v metodologii, jen málo teorií dokáže uchopit dynamiku a komplexnost globalizovaného světa. Proto se snažím o rozvíjení právě K–vln a teorie chaosu. Jinak je zajímavé, jak ožívají i starší teorie, například moderní měnová teorie, která vlastně pochází z počátku 20. století apod.
- Nemohl by být „zakopaný pes“ současné ekonomické krize v tom, že ekonomie/ekonomika narazila na své mantinely, neboť její krize není jen krizí ekonomickou? Jinak řečeno: rozuzlení nebude zřejmě dosažitelné jen čistě ekonomicky ….
Krize bezesporu není jen ekonomická, ale je otázka, jestli tomu někdy u hluboké systémové poruchy bylo jinak. Myslím, že ne. To, co je jedinečné, je globální dimenze a propojenost krizí, od finanční po ekonomickou, sociální, morální, politikou až ke krizi ekologické a mezinárodních vztahů. Kombinace velmi nebezpečná.
- Jaké sociální dopady lze očekávat, nebo už zde jsou, v souvislosti s aktuálními ekonomickými trendy – jako například pracující chudoba, život na dluh, kooperace ekonomické a politické moci apod.?
Obecným trendem je pekarizace práce – dobře zmiňujete fenomén pracující chudoby, který býval typický pro rozvojové země, než se rozšířil do zemí vyspělých. Doprovodným efektem marginalizace faktoru práce – dominantně zde hrají roli pracovně úsporné technologie – je nejistota a strach. To je nebezpečný mix, který může vést k hledání „jistot“ ve formě nějaké pevné, „ochranitelské“ ruky.
- Myslíte si, že je veřejný prostor v naší zemi naladěný na věcnou diskuzi o sociálních otázkách?
Postupně pronikají informace právě o pracující chudobě, o nízké minimální mzdě, která je pod hranicí chudoby apod. Dobrou práci zde odvádí ČSÚ. Je ovšem třeba vnímat i celý národohospodářský kontext, jakou přidanou hodnotu ekonomika vytváří, kam uniká, apod.
- Jak byste zhodnotila dosavadní úroveň odborné diskuze a míru spolupráce mezi církví a společností v sociální oblasti? V čem spatřujete její pozitiva či negativa do budoucna?
Myslím, že tato míra je naprosto nedostatečná. Velká část veřejnosti vnímá církev jako instituci spjatou ponejvíce s církevními restitucemi, event. charitativním působením. Zde vnímám velkou odlišnost od pozice církve například právě v Latinské Americe při organizování komunit a nekonečné snaze emancipovat člověka, jak v praxi předvedl třeba Oscar Romero.
Děkuji za rozhovor.
Lucie Kolářová
