Mgr. Daniel Kroupa, Ph.D., filosof, vysokoškolský pedagog, politik, signatář Charty 77, šestinásobný otec. V 90. letech poslanec Federálního shromáždění, později senátor i předseda ODA. Člen předsednictva Unie evropských federalistů. Specializuje se na politickou filosofii.
- Vážený pane doktore, byla Vám známa činnost SO ČBK předtím, než jste přednášel na jednom z jejích odborných seminářů?
Věděl jsem pouze, že SO ČBK existuje.
- Jak by podle Vás mohla taková skupina konkrétně a smysluplně naplňovat jeden ze svých hlavních cílů, jímž je podpora odborného dialogu o sociálních otázkách v rámci církve včetně široké veřejnosti?
Vím příliš málo na to, abych mohl radit. Obecně však na základě vlastních zkušeností můžu doporučit, aby se SO ČBK nesnažila „vypít moře“. Je lepší vytipovat jeden konkrétní závažný problém a u něho nabídnout možná řešení.
- Myslíte si, že je vůbec veřejný prostor v naší zemi naladěný na věcnou diskuzi o sociálních otázkách?
Moderní komunikační technologie rozbily veřejný prostor na množství malých veřejných prostorů. To je jejich velká nevýhoda. Výhodou je, že si každý může na sociálních sítích vytvořit vlastní veřejný prostor naladěný na patřičnou diskusi a ten rozšiřovat. Bude-li diskuse kvalitní, časem si své účastníky najde.
- Souhlasil byste s tezí, že sociálně slabá společnost je ostudou nikoliv sociálně slabých, resp. vyloučených, nýbrž sociálně silných?
Snažím se především chránit své myšlení před ideologizovanými pojmy, a to i v případě, že jsou zaštítěné odbornými disciplínami, jako je sociologie. „Sociálně slabá“, „sociálně silná“, „vyloučení“ – proč raději nemluvíme o lidech bohatých, chudých, zbídačelých? Proč nazýváme „vyloučenými“ lidi, kteří nikdy nebyli součástí určité společnosti a do značné míry proto, že sami nechtěli. Já pamatuji Cikány, když si svobodně kočovali po českém venkově a obchodovali s koňmi. V roce 1956 je „Veřejná bezpečnost“ násilím pochytala, všechen majetek jim sebrala a usadila je do měst, kde žít nechtěli. Dnes je nazýváme Romy a mluvíme o nich jako o sociálně vyloučených. Vždyť křivda, kterou na nich komunistický režim spáchal, byla v tom, že je násilím slučoval. Odborný jazyk funguje jako lupa, kterou když si dáte na oko, umožní vidět detaily, ale celkově vypadáte jako obluda s obrovským okem. A tak se nedivte, že místo souhlasu či nesouhlasu s Vaší tezí předložím vlastní. „V dobré společnosti lidé pomáhají bezmocným, slabým, chudým a nepřipustí bídu.“
- Jste člověkem filosofického ražení a zároveň člověk politicky činný. Nevylučuje se kontemplativně-reflexivní myšlení filosofa s prakticko-pragmatickým myšlením politika?
Filosofické poznání, narozdíl od vědeckého, vyžaduje od filosofa nekompromisní věrnost poznané pravdě. Tato pravda se ale týká cílů, o které má filosof v politice usilovat. Pokud se týče cest a prostředků, jimiž má těchto cílů dosahovat, je naopak třeba hledat kompromisy. Problém filosofů v politice spíše tkví v tom, že jsou zaměřeni na to, jak věci skutečně jsou, zatímco politická veřejnost se rozhoduje podle toho, jak věci vypadají, jak se jeví například v médiích. Filosof je v politice úspěšný, když je veřejnost zmatená a neví si rady; ztroskotává nutně, když mu svědomí nedovolí přijmout rozhodnutí, o kterém ví, že je špatné, ale veřejnost poblázněná médii po něm volá.
- V návaznosti na předchozí otázku by mě zajímalo, zda lze vůbec určit, v jaké podobě či na jaké úrovni politických jednání se promítá světonázorová a hodnotová orientace zúčastněných do konkrétních opatření?
Hodnotová orientace politika se projevuje vždy, kdykoli se jedná o hodnotovou orientaci politického celku, při jednání o prostředcích se projevuje spíše osobní schopnost hledat dohodu. Někteří křesťané se stále ještě domnívají, že stát, politika i zákony jsou jen výrazem lidské hříšnosti a nechápou, že jsou spíše důsledkem lidské rozmanitosti. Krásným příkladem jsou dopravní předpisy. Ani dokonalým křesťanům, kteří přijedou na křižovatku z různých stran, nepomůže dokonalá vzájemná láska k tomu, aby se rozjeli. Budou si dávat přednost do nekonečna. A přitom stačí jednoduché pravidlo. Schopnost rozlišovat v politických problémech záležitost hodnotové orientace od odborné úvahy patří ke skutečnému umění politiky.
- Vaše hodnotová orientace se za minulého režimu ve Vašem životě každopádně projevila zásadně. V čem spatřujete při zpětném pohledu a z odstupu tolika let největší přínos Vašeho „disidenství“ pro svůj aktivní život v politice, a nejen pro něj?
Disidentská zkušenost má dvě složky. První spočívá v tom, že disident projevil veřejně nesouhlas s jednáním totalitního komunistického režimu a byl za to pronásledován, druhá v tom, že se ho při tom pronásledování zastávali ostatní disidenti a on se zastával jich. Pro politiku ve svobodné společnosti byla přínosem zejména ta druhá zkušenost, vzájemná solidarita, která učila skutečnou toleranci k protivným názorům. Disident musel za své názory ručit životem, a když tak činil, musel mít pro to vážné důvody, a proto si zaslouží respekt, i když s jeho názory zásadně nesouhlasím. Disent byl školou tolerance.
- Jaké příčiny byste diagnostikoval pro současnou geopolitickou krizi, zřejmě přímo související s onou nedávnou krizí, obvykle označovanou jako ekonomickou?
Cože? Geopolitická krize? Co to má být? Jaká souvislost s ekonomickou krizí? To jenom marxističtí pomatenci redukují všechny problémy na ekonomické faktory. Ve skutečnosti zde máme špinavou válku na Ukrajině, Islámský stát, chaos v Jemenu, v Libyi a rostoucí příliv uprchlíků. Nic z toho nemá souvislost s ekonomickou krizí, která je za námi, ale se skutečností, že USA pod Obamovým vedením přestaly plnit roli světového četníka. Darebácké státy a darebácké organizace si otestovaly, že proti nim nikdo nezakročí a tak toho prostě využívají.
- Dokázal byste v celém tom spletenci sociálních, politických a ekonomických problémů najít místo, kde by mohlo být kompetentním hlasem křesťanské náboženství?
Za prvé: ten spletenec problémů nerozpleteme, pokud se necháme vodit za nos sekulárními ideologiemi, které ho upletly. Za druhé: křesťané musejí opustit feudální předsudky vůči demokratické politice. Za třetí: křesťané musejí hledat porozumění trhu jako prostoru pro komunikativní jednání a jako zdroji nezastupitelných informací o potřebách a preferencích společnosti; nečekat, že trh bude plnit funkce, pro které není zřízen. Za čtvrté: křesťané musejí odmítnout koncept sociální spravedlnosti, kterou za mě údajně vykonává stát a nahradit ho konceptem sociální odpovědnosti, kterou nesu já, moje rodina, obec a pak teprve stát.
- Domníváte se, že je Česká republika připravena na takzvaně multifaktorové problémy, jimž zatím nemusíme ve velké míře čelit, ale které máme nevyhnutelně před sebou?
Vždy jsme museli čelit „multifaktorovým“ problémům, jenom jsme si je snažili vykládat poněkud „jednofaktorově“. Mudrlant Vám řekne, že všechno souvisí se vším; rozumný člověk se ale snaží pochopit, co s čím souvisí více a co méně. Chcete-li se připravit na budoucnost, připravte se na to, že je nová.
Děkuji za rozhovor.
Lucie Kolářová
