Na otázky odpovídá Prof. RNDr. B. Moldan, CSc., český geochemik, ekolog, první český ministr životního prostředí, publicista a politik, který sehrál významnou roli při tvorbě české ekologické legislativy po listopadu roku 1989. Angažuje se ve vedení Centra pro otázky životního prostředí (Karlova univerzita).
Pane profesore, je Vám známa činnost SO ČBK? Odkud jste se o existenci této skupiny dozvěděl?
O skupině SO ČBK jsem se dozvěděl od doc. Rajcharda v souvislosti se seminářem 13.2.
Jak by podle Vás mohla taková skupina konkrétně a smysluplně naplňovat jeden ze svých hlavních cílů, jímž je podpora odborného dialogu o sociálních otázkách v rámci církve včetně široké veřejnosti?
Forma seminářů je pravděpodobně nejlepší metodou. Vidím dva problémy: Především zajistit adekvátní posluchačstvo. Jak je současně zajištěno? Za druhé nevím přesně, jak široce jsou definovány „sociální otázky“. Jestli tomu dobře rozumím, environmentální problematika do tohoto rámce patří. Nevím ale jak, a nevím, jaké jsou příbuzné platformy v rámci ČBK nebo jiné aktivity v rámci církve. Potřeboval bych se ale o tom něco víc dozvědět.
Myslíte si, že je veřejný prostor v naší zemi naladěný na věcnou diskuzi o sociálních otázkách?
Myslím, že v zásadě naladěný je, ale úloha církve v naší zemi mi v této souvislosti není zcela jasná. Od pontifikátu Jana Pavla II - nemluvě už o svatém otci Františkovi - je toto téma pro církev jedno ze stěžejních, ale nevím, jak se to projevuje aktivitami v České republice.
Jak byste zhodnotil(a) dosavadní úroveň odborné diskuze a míru spolupráce mezi církví a společností v sociální oblasti? V čem spatřujete její pozitiva či negativa do budoucna?
Nejsem příliš informován, ale zdá se mi, že míra spolupráce je malá. Ale jak říkám, téměř nic o tom nevím.
Pracovní skupina pro sociální otázky (SO ČBK) pracuje v rámci 3 sekcí – sekce ekologická spadá do oblasti Vaší odbornosti. V čem spatřujete Vy, jako člověk „zvenčí“ a zároveň odborník, souvislost mezi ekologií a sociální problematikou?
Souvislost mezi environmentální a sociální problematikou je dána koncepcí udržitelného rozvoje, který se opírá o 3 pilíře: sociální, ekonomický a environmentální. Řešení otázek v rámci kterékoliv z těchto oblastí nemůže mít žádnou naději na úspěch, pokud nebere na vědomí a zároveň neřeší souvislosti s ostatními dvěma pilíři. Zatímco vazby mezi environmentálním a ekonomickým pilířem stejně jako mezi ekonomickou a sociální problematikou jsou již dlouho ve středu zájmu, vazby mezi sociálními a environmentálními otázkami jsou až dosud spíše přehlíženy. Přitom jde o důležité věci, například chudí a sociálně vyloučení lidé rozhodně trpí víc porušeným životním prostředím než lidé bohatší žijící v „lepších“ lokalitách. Důležité jsou i jiné otázky jako například distributivní efekty environmentálních opatření (mohou tíživě dopadat na některé skupiny obyvatel, jako jsou například důchodci, kteří by mohli velmi negativně pocítit environmentálně zdůvodněné zvýšení cen energie). Do oblasti sociální nepochybně patří i otázka podpory environmentálních opatření ze strany různých společenských skupin.
Domníváte se, že v naší společnosti vnímáme otázky související s ekologií, resp. enviromentalistikou úměrně jejich společenské závažnosti?
Podpora environmentálně potřebných opatření byla vysoká na začátku polistopadového období, avšak postupně se snížila, v poslední době výrazně. Důvodem je zčásti i to, že podmínky životního prostředí se u nás výrazně zlepšily a lidé usoudili, že už se o tyto věci nemusejí tak intenzivně starat. Máme přece demokratickou vládu a zejména úspěšné vedení obcí a ti všichni se postarají. My sami pak máme spíše za úkol postarat se o vlastní ekonomickou úspěšnost a tomu mohou opatření na ochranu životního prostředí spíše překážet. Bohužel ani výchova ani osvěta v této oblasti není dosud dostatečně na výši, takže rozhodně naše společnost nevěnuje těmto otázkám takovou pozornost, jakou by si zasloužily. Zvláště to platí o otázkách evropského a globálního charakteru – výrazným příkladem je ohrožení světového klimatu – kterým česká společnost příliš nerozumí a ani se o ně nezajímá.
Myslíte si, že by mohla (měla) v tomto ohledu sehrávat nějakou specifickou roli církev? V čem by to konkrétně spočívalo?
Po mém soudu by mohla církev věnovat environmentální otázkám obecně větší pozornost a ukazovat na jejich spojení s dalšími důležitými tématy. Mnozí lidé soudí, že křesťanství je ve skutečnosti jedním ze zdrojů nesprávného poměru k přírodě. Toto pojetí vychází z nepochopení křesťanského přístupu tak, jak je vyjádřeno v knize Geneze. Ve skutečnosti Hospodin pověřil člověka správcovstvím planety Země, člověk se má stát „pastýřem stvoření“. Tento úkol je zdůrazněn v řadě materiálů z poslední doby včetně encyklik Jana Pavla II. i Benedikta XVI. Církev by mohla využít svých tradičních prostředků i veškerých novějších přístupů (semináře a další) k lepšímu pochopení místa člověka v přírodě a potřebě chránit životní prostředí planety Země.
Vy jste roky aktivně působil v politice. Dalo by se říci, že patříte k průkopníkům těch, kteří u nás utvářeli a prosazovali enviromentální citlivost ve veřejném prostoru. Jaký posun ve společenském vnímání jste během „Vaší éry“ zachytil? Jaké trendy rozpoznáváte dnes?
Do veřejného prostoru jsem vstoupil již dávno před Listopadem. Psal jsem články, které se dařilo uveřejnit v některých novinách (například jsem měl dlouhý seriál v Lidové demokracii) i v populárních a odborných časopisech. Naše Ekologická sekce Československé biologické společnosti působila rovněž na hranici veřejného prostoru, který byl v té době samozřejmě velmi omezen. Po Listopadu jsem se stal prvním ministrem životního prostředí této země. Od té doby jsem působil a dosud působím v různých funkcích u nás i v zahraničí (v rámci EU a OSN). První roky nového režimu přinášely mně jako zastánci environmentálních přístupů velké uspokojení a radost, protože díky široké veřejné podpoře se podařilo v krátké době životní prostředí u nás velmi zlepšit. Veřejný zájem však postupně upadl a v současné době už zdaleka tak spokojen nejsem.
Děkujeme za rozhovor.
Lucie Kolářová
