Dr. Klapetek a doc. Šrajer v krátkém rozhovoru okomentovali návštěvu papeže Františka v Iráku, která proběhla ve dnech 5. až 8. března.
Papež František je prvním papežem, který Irák navštívil. V čem dalším je podle Vás Františkova návštěva Iráku historická? Lze očekávat zlepšení vztahů mezi muslimy a křesťany v zemi? Může mít návštěva i nějaký nenáboženský (např. politický) přínos?
Dr. Klapetek: Cesta papeže Františka do Iráku v období globální pandemie byla výraznou událostí. Podle mého názoru ji v médiích zaznamenali i mnozí z těch, kteří podobné aktivity pravidelně nesledují. Poslední rok zásadně změnil spoustu věcí považovaných za jednoduché a samozřejmé. Přesto se nelze zaměřit na tuto návštěvu bez širšího kontextu. Je potřeba mít na paměti impulzy vzešlé z cest Svatého Otce do Egypta v roce 2017 a na Arabský poloostov a do Maroka o dva roky později. Společnými myšlenkami jsou spravedlnost, mírové soužití, lidské bratrství a odmítnutí náboženského extremismu. V tomto lze vidět i konkrétní přínos pro iráckou společnost. Nejde jen o komplikované postavení místní křesťanské menšiny a její vztahy s muslimy. Vzájemné konflikty propukají mezi jednotlivými proudy islámu i uvnitř těchto uskupení. Setkání Svatého Otce s ajatolláhem Alím Sistáním kladlo důraz na pozitivní vliv místních náboženských představitelů na celospolečenské soužití.
Doc. Šrajer: Návštěva papeže v Iráku je bezesporu historickou událostí a jedním z dalších významných kroků papeže Františka směrem k mezináboženskému dialogu a realizaci myšlenky univerzálního bratrství. Je třeba jí vnímat zvláště ve spojitosti s rokem 2019, kdy papež a vrchní imám Al Azhar Ahmed al Tajíba podepsali prohlášení o lidském bratrství. To následně podnítilo papeže k nápsání sociální encykliky Fratell tutti o bratrství a sociálním přátelství.
Má podle Vás myšlenka lidského bratrství, tak, jak ji prezentuje papež v encyklice Fratelli tutti, potenciál být v Iráku přijata? Co tomu může podle Vás bránit?
Dr. Klapetek: Pokud se podíváme přímo na Irák, máme před sebou zemi stojící na podivuhodných historických základech. Období 20. století bylo podobně jako v okolních státech plné komplikovaných společenských změn. Politické zmatky po pádu režimu Saddáma Husaina a hrůzy spojené s tyranií tzv. Islámského státu zanechaly v mnoha náboženských skupinách hlubokou bolest. Proto se domnívám, že papežova výzva lidského bratství může rezonovat nejen v křesťanském prostředí. Je jedním z důležitých impulzů, který může napomoci k rekonstrukci vzájemné důvěry ve společnosti. Nemůže však zůstat jen na stránkách projevů čtených při výjimečných příležitostech. Projevuje se tu podle mého názoru určitá situace, která je podobná dalším výzvám vycházejícím z prostředí dialogu. Musí se nalézt přirozený způsob, jak reálné plody spolupráce začlenit do každodenního života.
Doc. Šrajer: Papežová návštěva vzbuzuje naděje. Realizace lidského bratrství je běh na dlouhou trať. Myslím, že touto návštěvou byl položen důležitý základní kámen tohoto dlouhodobého procesu.
Co Vás na průběhu papežovy návštěvy v Iráku nejvíce oslovilo?
Dr. Klapetek: Vybrat konkrétní situaci nebo motiv není vůbec jednoduché. Mne osobně asi nejvíce zasáhla společná modlitba zástupců různých náboženství v urské poušti. Příběh Abraháma mnozí z nás slyšeli již mnohokrát v různých souvislostech a může nám tedy připadat známý. Terním „Abrahámovská náboženství“ se používá pro popis duchovních kořenů, ke kterým se hlásí židé, křesťané i muslimové. Může to ale působit jako řečnický obrat z odboných publikací. Vidět papeže Františka na tomto místě a slyšet slova o odmítnutí extrémismu v náboženství bylo pro mne zdůrazněním základů bratrství. Není to věc historické tradice, ale je to odpověď na komplikované výzvy z posledních let.
Doc. Šrajer: Papežova vydanost do Boží prozřetelnosti. Byla to cesta v mnoha ohledech riskantní. Papež ji podstoupil v důvěře v Boží prozřetelnost a její vedení, a to je směr, kterým by se měla církev ubírat i v budoucnosti.
Mgr. Martin Klapetek, Ph.D. je odborným asistentem na Katedře filosofie a religionistiky TF JU v Českých Budějovicích. Věnuje se evropskému islámu, mezináboženskému dialogu a sakrální architektuře.
Doc. Jindřich Šrajer, Dr. theol. je docentem na Katedře sociální a charitativní práce TF JU v Českých Budějovicích a vedoucím SO ČBK. Věnuje se teologické a sociální etice, sociálnímu učení církve.
Zpracoval: Vojtěch Kubiš, asistent SO ČBK
