Seminář politicko-sociální sekce

Průběh jednání

1. Úvod

• J. Šrajer uvítal přítomné členy SO a hosta – prof. Sokola

2. K teologickému významu milosrdenství (Lucie Kolářová, Dr.theol.) -  referát

• k pojmu:
  • profánní jazykový úzus (soucit, empatie, …) x náboženský jazykový kontext (misericordia = mít srdce na straně chudých, potřebných)
  • všeobecně lidsky milosrdenství jako postoj prazkušenosti soucitu s lidským utrpením, postoj překračující vlastní egoismus a egocentrismus
  • oproti povrchnímu chápání je milosrdenství nikoli projevem slabosti, nýbrž síly – je svobodným úkonem
• SZ-pojetí:
  • milosrdenství jako jedna z Božích vlastností (vnímání Boha souviselo s postupnou kritickou transformací pojmu Bůh u Izraelitů)
  • milosrdenství ve Starém zákoně lze pochopit na pozadí pojmu spravedlnost
  • Židé utvářeli svou představu Boha na myšlence spravedlnosti (smluvní charakter židovského monoteismu, paradox asymetrického partnerství obou zúčastněných stran, vyjevování spravedlnosti jako teologický důvod jednání Hospodina v židovských dějinách spásy)
  • povaha spravedlnosti ve SZ se vyjevuje na základě toho, jak Bůh jedná se svým lidem (nakonec jej nikdy nezatracuje, navzdory tomu, že podle přísných kritérií spravedlnosti by si to národ zasloužil vždy, když se zpronevěřuje přikázáním a odpadá od pravé víry)
• NZ-pojetí:
  • důraz na milosrdenství vyjevuje milosrdenství jako bytostné určení Boha
  • Ježíšova ústřední zvěst o Božím království je postavena na Božím pozvání – to, že milosrdný Bůh člověka zve a na něho čeká, je hlavním argumentem pro obrácení člověka (nikoliv hrozba a s tím spojený strach)
  • obsah, povaha a hloubka milosrdenství je zřejmá z Ježíšových slov a skutků (podobenství o marnotratném synu, o milosrdném Samařanovi – rozbor relevantních aspektů)
  • milosrdenství v NZ nikoli jako zrušení spravedlnosti („nepřišel Zákon zrušit, nýbrž naplnit), nýbrž jako její převýšení (spravedlnost zůstává v milosrdenství implicitně přítomna – např. marnotratný syn není ušetřen toho, aby vyznal svou vinu –, ale v doslovném smyslu není tou poslední kvalitou ve vztahu mezi Bohem a člověkem)
  • milosrdenství se vyjevuje jako Bohu vlastní spravedlnost (jenom Bůh jako absolutní láska totiž nestojí pod nárokem spravedlnosti, nýbrž nad ním)

3. Milosrdenství jako projev svobody (Prof. PhDr. Jan Sokol, Ph.D., CSc.) - referát

• k pojmu spravedlnosti: obsahuje konotace jako zákon, smlouva, závěť, odkaz – víceznačnost, asymetričnost
• milosrdenství vždy v jistém konfliktu se spravedlností, z milosrdenství nelze udělat maximu pro společenské fungování (bylo by to ve výsledku destruktivní) – zákonem se vždy nějaké jednání podporuje, jiné znevýhodňuje, cílem je, aby se nikomu nestala křivda; v rámci společenských struktur víc ani není možné
• vývoj v rámci lidského společenství jde spíše pozitivním směrem (objektivní fakta ukazují, že například násilí setrvale ubývá) – není důvod k lamentacím nad stavem světa; na druhé straně je čím dál patrnější, že pouhopouhá zákonnost nestačí k tomu, aby společnost fungovala dobře
• limity spravedlnosti jsou v tom, že spravedlností lze dosáhnout jen toho, aby nikdo nebyl nikomu nic dlužen; taková spravedlnost nemůže být „lepší“, „jiná“, nýbrž je pouze taková, jaká je
• „jiné“ je to teprve tehdy, když se počtářská spravedlnost opustí (jako například mezi lidmi, kteří se mají rádi); „lepší“ spravedlnost Božího království je možná utopií, podobenství dávají malou „ochutnávku“ toho, jak by to mohlo vypadat…
• dobrá lidská společnost potřebuje „lepší“ spravedlnost, která se vyznačuje pokáním, odpuštěním a milosrdenstvím = to jsou svobodné činy člověka (proto zůstává velkým člověkem například král David, i když se tak strašlivě provinil)
• paradoxem je, že kdyby se milosrdenství chápalo jako zákon, přestalo by být tím, čím je
• to, co jde nad rigidní spravedlnost, jde na vrub svobody člověka (viz konkrétně problematika právního pozitivismu, který dává soudci alibi, že nemůže rozhodovat jinak, než doslovnou interpretací zákona) – proto nelze soudce, jako představitele výkonu spravedlnosti, nikdy nahradit například algoritmem
• křesťanství má tedy společnosti trvale co říci, protože přichází s kvalitou svobody a zodpovědnosti člověka, k níž ostatní společnost „nemá důvod“

4. Aktuální otázky evropské uprchlické politiky (Th.Lic. Petr Štica, Th.D.) - referát

• v úvodu připomněl, že od etické reflexe nelze očekávat vyčerpávající odpověď, ale jde o hledání etických kritérií, o zvažování dober mezi jednotlivými aktéry. K současné situaci, která je označována jako „uprchlická krize“ uvedl, že se jedná spíše o politickou krizi v zacházení s fenoménem uprchlictví;
• představil aktuální témata evropské uprchlické politiky:
  • Dublinská úmluva (vznikla 1990, vešla v platnost 1997, od té doby aktualizována v 2003 a 2013) je označením pro mechanismus, kterým je v rámci členských států Evropské unie a dále Norska, Islandu, Lichtenštejnska a Švýcarska určen jediný stát, který projedná žádost cizince o mezinárodní ochranu a ve věci rozhodne, ať je žádost o mezinárodní ochranu podána kdekoliv na území těchto států
  • existence databáze s otisky prstů žadatelů o azyl, zřizované v souladu s Nařízením (EU) č. 603/2013 o zřízení systému „Eurodac“ pro porovnávání otisků prstů žadatelů o azyl
  • od roku 2011 je v činnosti Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu (EASO), což je agentura Evropské unie (EU)
  • v zemích EU neexistují stejné standardy ochrany – jednotlivé státy ji přiznávají na základě vlastních kritérií, i když vycházejí z Ženevské konvence a Evropského práva
  • žádost o azyl je zvažována na základě toho, zda žadatel přichází ze státu, který je považován za bezpečný - dosud ale neexistuje společný seznam „bezpečných států“; Evropská komise v říjnu 2015 dala podnět k vypracování seznamu bezpečných zemí, zatím bez odezvy
  • se třetími zeměmi, ze kterých uprchlíci přicházejí, nejsou smlouvy mezi státem a EU, ale pouze mezi jednotlivými zeměmi, což způsobuje značnou nepřehlednost v tom, kdo s kým smlouvu má či nemá
• uvedl body k dalšímu možnému postupu v otázce uprchlické politiky:
  • pokusit se o společnou evropskou azylovou politiku
  • vypracovat seznam bezpečných zemí.
• zdůraznil podporu úsilí o konzistentní a společně orientovanou evropskou azylovou politiku, přičemž ozřejmil, co je myšleno pojmem „konzistentní politika“:

• azylová řízení jsou vyřizována nejen věcně správně a spravedlivě, ale i rychle
• v případě udělení azylu mají být formulovány i realizovány podmínky úspěšné integrace
• migranti, kterým není udělen azyl, by měli být konsekventně posláni zpět do zemí původu, čímž se zamezí zneužívání či nadužívání institutu azylu; s tím je spojen předpoklad usilování o transparentní a otevřenou azylovou politiku a oddělení uprchlické a azylové politiky
• je veden boj proti příčinám situace vedoucí k uprchlictví, který zahrnuje např. boj proti následkům změny klimatu, úsilí o spravedlivé uspořádání světového hospodářského uspořádání, aktivní účast na jednání o situaci v Sýrii atd.

• závěrem připomněl, že k uprchlické politice náleží i další politiky a nelze o ní tudíž uvažovat izolovaně

Po obědě pokračovala diskuze a projednávání interních záležitostí členů SO ČBK.

Počet zúčastněných: 13 přítomných + 1 host

zapsala: Lucie Kolářová, Martina Kočerová