Seminář ekonomické sekce

Průběh jednání

1. Úvodní přivítání (R. Míčka)
2. Náš dnešní svět, prosperující, leč nebezpečný – nejen ekonomická rizika z pohledu z Evropy (Luděk Niedermayer)

• Evropská unie (dále jen EU)
  • není to projekt pouze ekonomický, nýbrž politický (ekonomická stránka je jen jednou z agend, nikoli jedinou, a ani ne primární)
  • je založena na myšlenkách vlastních pro evropský kontext – hodnotový koncept
• evropský projekt není neochvějný, bez společné dobré vůle nemůže obstát

• česká ekonomika je z postkomunistických ekonomik zdaleka nejvíce integrovaná do evropské ekonomiky; v současnosti je česká ekonomika na vrcholu – pracovní místa jsou i pro skupiny, pro které práce dříve nebyla; v Evropě t.č. historicky nejvyšší zaměstnanost a není spojena s nárůstem nerovnosti
• důležité záležitosti z historie posledních let EU:
  • ruská anexe Krymu: krize ukončila iluzi o bezpečném světě po světových válkách 20. století a představu, že bezpečný svět lze zajistit smlouvami; EU definovala jasnou pozici a pomalu ji prosazuje, je důležité, že to obstála (vztah k Rusku je v eurozóně obrovsky variabilní: přes podceňování ze strany Itále či Portugalska, přes českou ostražitost po potřebu radikální ochrany pro Baltské země)
  • EU příliš neobstála v řešení krize s Řeckem (přitom problém Řecka jako takový měl malou váhu pro EU) – důvěra v eurozónu se snížila, postupně se obnovuje; EU, resp. MMF je zde ochoten k pomoci podmíněné reformami na straně Řecka; zneužilo se to v politicum
  • EU a migrační krize – členské země nebyly na migraci připravené, systém byl nefunkční. Trvalo dlouho, než došlo ke shodě, že jde o společný evropský problém, nikoliv problém jednotlivých zemí. Krize odezněla, nicméně politicky je živena dál (viz prezident Zeman a migrace jako téma před prezidentskými volbami, aniž by pro to byl důvod). Migrační a bezpečnostní otázka je t.č. ve všech zemích považována za primární otázku EU, bez ohledu na fakta. Pokud politici radikalizují téma migrace (případně jakékoliv jiné téma), pak to posouvá mínění společnosti
  • brexit – dlouhodobý postoj Britů v EU nebyl konstruktivní: Britové se často nevyjadřovali k obsahu projednávaného, ale stavěli se k tomu odmítavě z taktických důvodů (pro to, co by mohlo hypoteticky následovat jako další kroky, k nimž by ale ve skutečnosti nakonec vůbec nemuselo dojít) – blokovali mnohá jednání a nepřispívali k řešení, které by bylo dáno shodou či funkčností. Nevyužívali svých schopností k tomu, aby evropský prostor vylepšovali a kultivovali. Vlastnímu brexitu předcházela velmi masivní a účinně vedená politická kampaň vedená proti unijní politice, založená z valné části na propagaci a mystifikaci; ČR je bohužel výjimkou v tom, že po brexitu zde akcelerovaly debaty o možném vystoupení z EU, zatímco většina ostatních zemí se na základě událostí spojených s brexitem naopak upevnila v názoru na důležitosti setrvání v EU

• po výše zmíněných (a dalších) zkušenostech v Británii EU odhlasovala, že unie potřebuje změnu, posílení nových kompetencí – nikoli pro posílení moci, ale protože věc to vyžaduje (problémy, které nelze vyřešit na úrovni jednotlivých členských zemí): například ochrana vnějších hranic funguje tak dobře, jak je zabezpečen nejslabší článek, protože výsledek je vždy ten kumulovaný výsledek. Důležité problémy jsou dnes globální a nemají národní řešení. Nakonec z toho není nějaká velká strategie, ale spíše podle hesla: dělejme, co můžeme

• od 90-tých let 20. st. se atmosféra v EU změnila, zmizelo nadšení a podkopává se důvěra;  někteří poukazují na to, že EU nefunguje v celé řadě oblastí, což se ale děje právě tehdy, když nefungují jednotlivé členské země a nedělají to, co je na nich. Jednotu EU podkopává:
  • nástup populismu a nástup postfakticity – pokud totiž chceme říkat pravdu, máme jen úzkou výseč z možných interpretací, které naopak používá populista; v důsledku toho je jeho lež vždy přijatelnější, zářivější, líbivější
  • zpochybňování principů, na nichž EU stojí (hodnotový koncept) – vytváření „chiméry“ zlé unie, která rozhoduje „za nás bez nás“ , „to jsou oni a oni rozhodují o nás“. Přičemž pravdou naopak je, že například ČR má v rámci EU poměrně velkou možnost chod ovlivňovat (vzhledem k proporcím), ale my to nevyužíváme a pak si stěžujeme (nevyužili jsme to ani za Rakouska-Uherska, jde o určitý způsob myšlení, který se v našich dějinách projevoval mechanismy typu: Židy zavřít do ghetta, Němce vyhnat, se Slováky se rozvést). Je to negativní myšlení, jímž se sami tlačíme do rohu a přitom přesouváme zodpovědnost na druhé

• rozhodování EU se děje komunitárně na základě smluv – zástupci z jednotlivých zemí sedí kolem oválného stolu a domlouvají se rovnocennými hlasy. Oproti tomu stojí varianta intergovernmentalismu – některé země se domluví a pak nabídnou ostatním, aby se připojili, ale když nechtějí, udělají si dohodu mimo EU. Intergovernmentalismus podkopává schopnost kooperace EU a může vést k různým důsledkům (dvourychlostní Evropa, návrat k pevnému jádru, rozpad unie …)
• ekonomická konkurenceschopnost unie je velká – je velkým vývozcem. Problém s Čínou se sám umazává tím, jak v Číně roste náklad na mzdu a zároveň zůstává zřejmá špatná kvalita výrobků – je možné být optimističtí, celkové ekonomické nastavení není vůbec špatné
• otázka „růstu“: mnoho obyvatel se domnívá, že makroekonomický růst nemá vliv na jejich životní úroveň. Problémem je, že stávající systémy jako by protěžují vrstvu s nejvyššími příjmy a nedostatek financí vybírají od střední vrstvy, která nedokáže před zdaněním unikat – potenciál nespokojenosti. (V tomto ohledu je na tom lépe nižší vrstva, kde to kompenzuje sociální politika. To ovšem platí pouze ve stabilních, mírových poměrech. V krizi naopak je na tom nižší vrstva nejhůře.) Pokud je na tom makroekonomika špatně, pak lidé chápou, že ani oni se nemohou mít dobře, ale pokud se dozvídají, že makroekonomika roste a je na tom dobře, pak se cítí poškozeni, když oni jsou na tom ekonomicky stále stejně. Pocit, že na to nemají žádný vliv, dává sílit přesvědčení, že jsou vyloučeni a může to vést až k extrémním názorům a řešením
• postavení EU v dnešním světě: po americkém „obratu“ je Evropa liberálním stabilizátorem ve světě (nikoli politiky asijské či americká), reprezentuje otevřený trh a ekonomiku na principu férovosti – chudším zemím to dává naději na prosperitu. Odvíjí se to od hodnot, na nichž evropský projekt stojí.

3. Interní jednání členů SO ČBK

• Konference k AL:  8.–10. listopad 2018, České Budějovice

• činnost SO ČBK od 1. 1. 2019 již nebude finančně podporována z Renovabis
• info tzv. Istanbulská dohoda (p. Štěpánová)
• 21.5. se v 19:30 se uskuteční přednáška na téma eko-papež (barokní refektář kláštera sv. Jiljí v Praze): Petr Štica a Frédéric Louzeau)

 zapsaly: Martina Kočerová a Lucie Kolářová