Seminář ekologické sekce
Dne 15. února 2019 proběhl seminář ekologické sekce na téma "Zdravá krajina – náš domov.

 

 

 

Zdravá krajina – náš domov

odborný seminář ekologické sekce SO ČBK

 

Přítomni:

Hampl, Šenkýř, Šrajer, Štica, Rajchard, Vacíková, Zajíc + další členové ekologické sekce SO a hosté (10 účastníků)

Omluveni:

Jinek, Machula, Mašek, Míčka, Oujezdská, Sekerák, Šimek, Štěpánová, Veselý, Vraný

 

Průběh semináře:

1) prof. RNDr. Hana Čížková, CSc.: Jak funguje zdravá krajina

  • pojem „kulturní krajina“ – krajina utvářená a dotvářená člověkem
  • nejsilnější geologickou silou současnosti je člověk
  • krajinné funkce (= pro člověka): pojí se ze strany člověka s různým očekáváním
  • přírodní složky krajiny: vegetace – půda – voda: jejich významnou vlastností je, že se dokážou samy udržovat a „opravovat“
  • nejvýznamnější část krajiny tvoří zemědělská krajina
  • ochrana přírody: explicitní ochrany v ČR požívá asi 16,5% krajiny (CHKO: 15%, NP 1,5%)
  • krajina se během posledního století razantně proměnila: podle propočtů na základě starých map se odhaduje, že v nížinách zbylo z původních mokřadů kolem 1% (v důsledku např. zatrubňování toků; odvodnění úrodných niv; zániku nitkovitých vodotečů a studánek; plošného odvodňování → agrární poušť; stále stejných osevních postupů, které neobnovují humus; dále i vlivem sekundárně posilované vodní a větrné eroze)
  • → zásadně se snížila retenční schopnost půdy, protože půda špatné kvality vodu zadržovat nedokáže (propočty odhadují denní ztrátu půdní vrstvy obsahující živiny na 10 vlaků); čím je daný ekosystém starší v čase, tím jsou ztráty látek nižší → největší ztráty se týkají velkých, průmyslově obhospodařovaných zemědělských ploch

Závěr: Zdravá krajina je taková, která zadržuje vodu a živiny. Pouze taková krajina je schopna sebeobnovy.

prezentace

 

2) Mgr. Vladimír Ledvina: Krajinné plánování a význam drobných přírodních prvků v kulturní krajině

  • východisko: o krajině nelze uvažovat izolovaně, neboť přístup k ní je výsledkem různých zájmů a profesních hledisek, jež jsou ve skutečnosti propojeny a vzájemně spolu souvisí
  • krajina: přírodní složka (v čisté podobě u nás nejspíše vůbec neexistuje) a lidská složka
  • Evropská úmluva o krajině zdůrazňuje v definici krajiny také rozměr vnímání – tj. pro krajinu je směrodatné také to, jak ji lidé vnímají
  • krajina se skládá z různých složek (klima, půda, ale např. právě i společenské vztahy) a plní různé funkce (produkční, regulační, kulturní a podpůrné)
  • platí, že ve zdravé krajině máme více dostupných možností, jak kvalitně naplňovat lidský život
  • ukazatele zdravé krajiny
    • zajištění vody, její ochrana (souvisí se zdravou půdou a její retencí)
    • trvale udržitelná kvalita a množství půdy
    • ekologicky stabilní krajina (= rovnováha): nejstabilnější jsou přírodní ekosystémy, poněkud méně stabilní jsou ekosystémy přírodě blízké a nejméně stabilní jsou ekosystémy antropogenní (udržují se za obrovského úsilí a nákladů a někdy ani tak nejsou udržitelné)
  • návrhy některých (nutných) změn:
    • monitoring (voda, půda, …)
    • změna hospodaření
    • ochrana ekologicky stabilních prvků a ploch
    • územní plány, krajinné plánování
    • pozemkové úpravy, krajinotvorné programy
    • revitalizace vodních toků
    • obnova krajinných prvků (pomáhají zadržovat vodu a tím vyživovat půdu)

Závěr: Je třeba zacházet a hospodařit s krajinou tak, aby to bylo udržitelné do budoucna. Legislativní nástroje, byť nedokonalé, již k dispozici jsou, často se však nedostává dobré vůle – obce i jednotlivci nezřídka upřednostňují ekonomický aspekt a nedotknutelnost majetku → Nutná je osvěta a posilování mezilidské a mezioborové komunikace, změnit způsob hospodaření na zemědělské půdě a v lesích (především podmínky přidělování dotací), stavět na stávajících legislativních nástrojích (ochrana přírody dle zákona, územní plánování a ÚSES, komplexní pozemkové úpravy) a posílit roli krajinného plánování v péči o krajinu.

prezentace

3) ThLic. Michaela Vlčková, Th.D.: Křesťanské symboly v krajině

  • pojmy „sakrální památky“ a „drobné sakrální památky“
  • (drobné) sakrální památky v krajině staví člověka před zamyšlení (je to něco, co by v krajině vlastně nemuselo být a co nemá žádný tzv. praktický účel) – symbolizují lidskou nasměrovanost na transcendenci

 

zapsala: Lucie Kolářová