Rodina v antropologickém kontextu

 

I. kapitola: Rodina v  antropologickém a kulturním kontextu současné společnosti

Společensko-kulturní kontext

5. Pozorní vůči tomu, co Duch Svatý od nás žádá, přistupujeme k dnešním rodinám v jejich různorodosti a s vědomím toho, že „Kristus, nový Adam… odhaluje člověka jemu samému“ (GS 22). Chceme být všímaví k současným výzvám, které ovlivňují mnoho aspektů života. Jsme si vědomi hlavního směřování antropologicko-kulturních změn, v jejichž důsledku jsou jedinci méně než v minulosti ve svém citovém a rodinném životě podporováni strukturami společnosti. Na druhou stranu je rovněž třeba brát v úvahu rozvoj vyhroceného individualismu, který deformuje rodinná pouta a způsobuje, že převažuje idea subjektu, jenž se utváří podle vlastních tužeb a ubírá každému svazku na síle. Pomysleme na matky a otce, na prarodiče, na sourozence, na blízké i vzdálené příbuzné a na spojení mezi dvěma rodinami, které se navazuje při každém sňatku. Nesmíme však zapomínat, jak je to ve skutečném životě: pevnost rodinných svazků všude i nadále udržuje svět při životě. Přetrvává v nich velká obětavost při péči o důstojnost každé osoby – muže, ženy i dětí – etnických skupin a menšin, jakož i při obraně práv každé lidské bytosti, aby mohla vyrůstat v rodině. Jejich věrnost není odměněna ničím jiným než jasným přesvědčením o hodnotě lidského života, zvláště spoléháme-li se na světlo evangelia i v rozličných kulturách. Uvědomujeme si prudké změny, které ve všech oblastech života způsobuje probíhající antropologický a kulturní obrat, a zůstáváme pevně přesvědčeni, že rodina je Božím darem a místem, kde On projevuje sílu své spasitelné milosti. I dnes Pán volá muže a ženu k manželství, doprovází je v jejich rodinném životě a nabízí se jim jako nevýslovný dar; to je jedno ze znamení doby, jež je církev povolána zkoumat a interpretovat „ve světle evangelia, aby mohla každé generaci odpovídat přiměřeným způsobem na věčné otázky, které si lidé kladou: jaký je smysl přítomného a budoucího života a jaký je jejich vzájemný vztah. Je tedy třeba poznávat a chápat svět, v němž žijeme, jeho očekávání, touhy a často i dramatičnost“ (GS 4).

Náboženský kontext

6. Křesťanská víra je silná a živá. V některých částech světa je vidět, že dopad náboženství na společenský prostor klesá, čímž je ovlivňován život rodin. Tato tendence směřuje k zatlačování náboženského rozměru do soukromé a rodinné sféry a hrozí, že se tím omezí svědectví a poslání křesťanských rodin v současném světě. Ve společnostech s rozvinutým blahobytem lidé podstupují riziko, že veškerou naději mohou vkládat do nezřízené snahy o společenský úspěch a ekonomickou prosperitu. V jiných částech světa vedou negativní důsledky nespravedlivého světového hospodářského uspořádání k projevům náboženskosti, jež jsou vystaveny sektářskému a radikálnímu extremismu. Rovněž je třeba se zmínit o hnutích uváděných v život politickým a náboženským fanatismem, která jsou často vůči křesťanství nepřátelská. Vytvářejí nestabilitu a rozsévají chaos a násilí, a tak se stávají příčinou velké bídy a utrpení pro život rodin. Církev je povolána k tomu, aby doprovázela náboženský život v rodinách a usměrňovala ho ve smyslu evangelia.

Antropologická proměna

7. V různých kulturách jsou vztahy a sounáležitost důležitými hodnotami, které ztvárňují identitu jedinců. Rodina poskytuje lidské osobě možnost, aby se realizovala a aby přispívala k růstu druhých v širším společenství. I samotná křesťanská identita přijatá ve křtu rozkvétá v kráse rodinného života. V dnešní společnosti lze pozorovat mnoho různých výzev, které se ve větší, nebo menší míře projevují v některých částech světa. V různých, nemálo mladých kulturách projevují odpor k definitivním závazkům v oblasti citových vztahů a často se rozhodují pro soužití s nějakým partnerem anebo prostě pro příležitostné vztahy. Pokles porodnosti je výsledkem různých faktorů, k nimž patří industrializace, sexuální revoluce, obava z přelidnění, ekonomické problémy, růst antikoncepční a potratové mentality. Konzumní společnost rovněž může odrazovat lidi od toho, aby měli děti, i kvůli pouhému zachování svobody a vlastního životního stylu. Některým katolíkům je zatěžko vést život v souladu s naukou katolické církve o manželství a rodině a spatřovat v této nauce své dobro dané Božím stvořitelským plánem. V některých částech světa počet manželství klesá, zatímco rozluky a rozvody nejsou vzácností.

Kulturní protiklady

8. Kulturní poměry, které působí na rodinu, ukazují ve velkých oblastech světa rozporuplný obraz, což je dáno i mohutným vlivem sdělovacích prostředků. Na jedné straně se manželství a rodina těší velké úctě a ještě stále vládne přesvědčení, že rodina představuje bezpečný přístav pro naplnění těch nejhlubších a nejpotěšitelnějších citů. Na druhé straně tato představa někdy s sebou nese znaky přehnaných očekávání a v důsledku toho i přemrštěné vzájemné nároky. Napětí způsobená vyostřenou individualistickou kulturou vlastnění a potěšení vytvářejí uvnitř rodin atmosféru netolerance a agresivity. Lze se také zmínit o určité feministické vizi, která odsuzuje mateřství jako údajné vykořisťování ženy a jako překážku pro její plnou realizaci. Zaznamenává se i rostoucí tendence chápat početí a narození dítěte jako pouhý nástroj pro sebeprosazení, který je možno získat jakýmkoli způsobem.

Výrazný kulturní problém dnes vychází najevo skrze „genderovou“ ideologii, která popírá přirozenou rozdílnost mezi mužem a ženou a jejich vzájemnost. Vykresluje pohlavně nerozlišenou společnost a vyprazdňuje antropologický základ rodiny. Tato ideologie zavádí výchovné projekty a legislativní usměrnění, jež prosazují identitu osob a citovou intimitu v naprosté oproštěnosti od biologické rozdílnosti mezi mužem a ženou. Lidská identita se ponechává na individuální volbě, jež se může časem i měnit. Z pohledu víry lidská pohlavní rozdílnost v sobě nese obraz  podobnosti s Bohem (srov. Gen 1,26-27). „To nám říká, že nejen muž chápaný sám o sobě je Božím obrazem a nejen žena chápaná sama o sobě je Božím obrazem. Ale obrazem Božím jsou i muž a žena jako dvojice. … Lze říci, že bez vzájemného obohacování v tomto vztahu – v myšlení, v konání, v cítění i v práci a také ve víře – nemůže nikdo z nich obou do hloubky pochopit, co znamená být mužem a být ženou. Moderní a současná kultura otevřela nové prostory, nové svobody a nové hlubiny, jimiž se obohacuje pochopení této rozdílnosti. Ale také vytvořila mnohé pochybnosti a velkou skepsi. … Odstranění rozdílnosti… je problém, nikoli řešení“ (František, Generální audience, 15. dubna 2015).

Konflikty a napětí

9 Citová a duchovní kvalita rodinného života je vážně ohrožována množícími se konflikty, úbytkem zdrojů a migračními procesy. Násilná náboženská pronásledování postihující zvláště křesťanské rodiny devastují celé oblasti naší planety, uvádějí do pohybu obrovské vlny uprchlického exodu, které představují velký tlak na kapacitu přijímajících zemí. Takto zkoušené rodiny bývají velmi často nuceně vykořeněny a ocitají se na pokraji rozpadu. Věrnost křesťanů jejich víře, jejich trpělivost a láska k zemím jejich původu je z každého hlediska obdivuhodná. Úsilí všech politických a náboženských vůdců o šíření a ochranu kultury lidských práv jsou dosud nedostatečná. Je třeba respektovat svobodu svědomí a prosazovat harmonické soužití všech občanů založené na občanství, rovnosti a spravedlnosti. Tíha nespravedlivých ekonomických a sociálních politik vážně dopadá na obživu dětí a na péči o nemocné a staré, a to i v blahobytných společnostech. Závislost na alkoholu, drogách a na hazardních hrách bývá někdy výrazem těchto sociálních protikladů a z nich vyplývajícího strádání pro život rodin. Chudobu rodin v mnoha oblastech světa zvyšuje hromadění bohatství v rukou několika lidí a zpronevěra zdrojů určených na rodinné projekty.

Křehkost i síla rodiny

10. Rodina, základní lidské společenství, při dnešní kulturní a společenské krizi bolestně trpí svou slabostí a křehkostí. Nicméně prokazuje, že v sobě dokáže nacházet odvahu, aby čelila nedostatečnosti a neschopnosti institucí v tom, co se týká formace člověka, kvality sociálního svazku a péče o nejzranitelnější jedince. Proto je obzvlášť potřebné náležitě docenit vliv rodiny, abychom ji mohli podporovat v její křehkosti. Její síla spočívá především ve schopnosti milovat a učit lásce. Rodina může být jakkoli zraněná, avšak vždy může růst tím, že vychází z lásky.