Utváření rodiny

 

I. kapitola: Utváření rodiny

Příprava na manželství

57. Křesťanské manželství nelze redukovat jen na kulturní tradici nebo běžnou právní zvyklost; je skutečným povoláním od Boha, které vyžaduje pozorné rozlišení, trvalou modlitbu a patřičné dozrávání. K tomu je potřebná postupná formace, během níž jsou jednotlivé osoby i dvojice doprovázeny tak, aby se poznávání obsahu víry spojovalo se životní zkušeností poskytovanou ze strany celého církevního společenství. Aby tato pomoc byla účinná, vyžaduje se také zlepšení předmanželské katecheze – často obsahově chudé – která je integrální součástí běžné pastorace. Rovněž pastorace snoubenců se musí začlenit do všeobecných povinností křesťanského společenství a prezentovat odpovídajícím a přesvědčivým způsobem křesťanské poselství o důstojnosti lidské osoby, o její svobodě a respektu k jejím právům. Je třeba mít dobře na paměti tři etapy naznačené ve Familiaris Consortio (srov. 66): vzdálená příprava, která se uskutečňuje předáváním víry a křesťanských hodnot ve vlastní rodině; blízká příprava, která se kryje s katechetickou výukou a s předáváním formativních zkušeností v církevním společenství; bezprostřední příprava na svatbu vychází ze širšího přístupu a je určena dimenzí povolání.

58. Při probíhajících kulturních změnách se často předkládají modely v rozporu s křesťanským pohledem na rodinu. Sexualita je často oprošťována od autentické lásky. V některých zemích veřejné autority dokonce vnucují výchovné programy, které jsou obsahově v rozporu s lidským a křesťanským viděním; ve vztahu k nim je třeba důrazně prosazovat svobodu církve k výuce své nauky a právo na výhradu svědomí uplatňované vychovateli. Kromě toho rodina, která sice zůstává primárním výchovným prostředím (srov. Gravissimum Educationis,3), nemůže být jediným místem pro sexuální výchovu. Proto je třeba zavádět skutečné a opravdové podpůrné pastorační postupy orientované jak na jednotlivce, tak i na dvojice, se zvláštní pozorností věnovanou věku puberty a dospívání; při nich se má napomáhat v objevování krásy sexuality a lásky. Křesťanství hlásá, že Bůh stvořil člověka jako muže a ženu a požehnal jim, aby tvořili jedno tělo a předávali život (srov. Gen 1,27-28;2,24). Jejich rozdílnost při stejné osobní důstojnosti představuje pečeť znamenitosti Božího stvoření. Podle křesťanského principu se biologické pohlaví (sex) a sociálně-kulturní role pohlaví (gender) mohou rozlišovat, stejně jako duše a tělo, ale nikoli oddělovat.

Ukazuje se tedy nutnost rozšířit v předmanželské přípravě formativní témata tak, aby směřovala k výchově ve víře a v lásce a začleňovala se do průběhu křesťanské iniciace. V tomto světle je potřebné připomínat důležitost ctností, mezi nimi čistoty, jako cenné podmínky pro ryzí růst meziosobní lásky. Průběh formace by měl nabývat podobu cesty zaměřené na poznávání povolání u jednotlivce i u dvojice a měl by usilovat o lepší synergii mezi různými pastoračními oblastmi. Do průběhu přípravy na manželství by měly vstupovat i manželské dvojice jako doprovod snoubenců před svatbou a v prvních letech manželského života a tak zvýrazňovat charakter manželství jako služby. Pastorační docenění osobních vztahů napomůže k postupné otevřenosti myslí a srdcí pro naplňování Božího plánu.

Slavení svatby

59. Svatební liturgie je jedinečnou událostí, která se v rodině i ve společnosti prožívá jako slavnost. První ze svých  znamení vykonal Ježíš na svatební hostině v Káni; dobré víno z Pánova zázraku, které obšťastňuje vznik nové rodiny, znamená nové víno Kristovy smlouvy s muži a ženami každé doby. Příprava svatby zaujímá po dlouhou dobu pozornost snoubenců. Představuje cennou dobu pro ně, pro jejich rodiny i pro přátele a má se stát obohacením právě v duchovním a církevním smyslu. Slavení svatby je vhodnou příležitostí pozvat mnoho lidí ke svátosti smíření a Eucharistie. Svou srdečnou a radostnou spoluúčastí přijímá křesťanské společenství do svého lůna novou rodinu, aby se jako domácí církev cítila být součástí širší rodiny církve. Svatební liturgie se má připravovat mystagogickou katechezí, která dává dvojici zakusit, že slavení jejich smlouvy se uskutečňuje „v Pánovi“. Celebrant má často možnost obrátit se ke společenství tvořenému lidmi, kteří se na církevním životě účastní málo nebo patří k jinému křesťanskému vyznání nebo náboženskému společenství. Jedná se o cennou příležitost hlásat Kristovo evangelium, které může přítomné rodiny probudit ke znovuobjevení víry a lásky přicházející od Boha.

První roky rodinného života

60. První léta manželství jsou vitálním i citlivým obdobím, během něhož u dvojic narůstá vědomí jejich povolání a poslání. Z toho vyplývá potřeba pastoračního doprovázení, které pokračuje i po slavení svátosti. Farnost je místem, kde se zkušené dvojice mohou dávat k dispozici mladým za případné pomoci různých sdružení, církevních hnutí a nových komunit. Je třeba manžele povzbuzovat, aby zásadním způsobem zaujali postoj přijímat děti jako velký dar. Má se zdůrazňovat důležitost rodinné spirituality, modlitby a účasti na nedělní Eucharistii a zvát dvojice, aby se pravidelně setkávaly pro povzbuzování duchovního života a solidarity v konkrétních životních potřebách. Setkání s Kristem při četbě Božího slova ve společenství i doma, zvláště formou lectio divina, představuje zdroj inspirace pro každodenní jednání. Liturgie, pobožnosti a Eucharistie slavené pro rodiny, především při výročí sňatku, posilují duchovní život a misijní svědectví rodiny. Nezřídka v prvních letech manželského života dochází k určité uzavřenosti dvojice s následnou izolovaností od společenství. Upevňování sítě vztahů mezi dvojicemi a vytváření pevných pout jsou pro dozrávání života křesťanské rodiny nezbytné. Momenty takového růstu a formace často zajišťují různá hnutí a církevní skupiny. Místní církev tyto vklady propojuje a chápe se iniciativy koordinovat pastorační péči o mladé rodiny. V počáteční fázi manželského života je důvodem malomyslnosti zvláště frustrace z touhy po dětech. Nezřídka se v ní hlásí důvody krize, které vyúsťují v rychlý rozchod. I z těchto příčin je zvláště důležitá blízkost společenství mladým manželům a láskyplná a diskrétní pomoc ze strany důvěryhodných rodin.

Formace kněží a jiných pastoračních pracovníků

61. Je potřebné obnovovat pastoraci ve světle evangelia rodiny a nauky magisteria. Proto je nutné zabezpečit vhodnější přípravu kněží, jáhnů, řeholníků a řeholnic, katechetů a dalších pastoračních pracovníků, kteří mají napomáhat začleňování rodin do farního společenství, především u příležitosti formace ke křesťanskému životu a při přípravě na svátosti. Zejména semináře musejí při plnění úkolu lidské, duchovní, intelektuální a pastorační formace připravovat budoucí kněze na to, aby se stávali apoštoly rodiny. Při přípravě vysvěcených služebníků nelze zanedbávat ani jejich citový a psychický rozvoj i formou jejich přímé účasti na vhodných kurzech. Průběh formačních kurzů specificky určených pro pastorační pracovníky může vhodným způsobem zahrnovat i přípravu na manželství začleněnou do širší dynamiky církevního života. Kandidáti kněžství mají během své formace prožívat dostatečnou dobu ve své rodině a mají být vedeni k tomu, aby získali zkušenost s rodinnou pastorací a tak se patřičně obeznamovali se současnou situací rodin. Přítomnost laiků a rodin a zvláště přítomnost žen při kněžské formaci napomáhá k docenění různosti a komplementarity jednotlivých povolání v církvi. Oddanost této cenné službě může získávat na vitalitě a konkrétnosti ze spojenectví mezi dvěma hlavními formami povolání k lásce: lásky v manželství, jež vyústí v křesťanskou rodinu založenou na lásce z vyvolení, a lásky v zasvěceném životě, jež je obrazem společenství v Království vycházejícím z bezpodmínečného přijetí druhého člověka jako Božího daru. Ve společenství různých povolání se uskutečňuje plodná výměna darů, která oživuje a obohacuje církevní společenství (srov. Sk 18,2). Duchovní vedení rodiny lze považovat za jednu ze služeb ve farnosti. Doporučuje se, aby diecézní úřad pro rodinu a ostatní pastorační úřady zintenzívnily svoji spolupráci v této oblasti. Při trvalé formaci kléru a pastoračních pracovníků je žádoucí, aby se pomocí vhodných nástrojů nadále rozvíjelo dozrávání citové a psychické stránky, jež je pro ně nezbytná při pastoračním doprovázení rodin i v mimořádných krizových situacích, vznikajících z důvodů domácího násilí nebo sexuálního zneužívání.