Obsah a úvod Relatio Synodi

 

Relatio III. Všeobecné Mimořádné biskupské synody

OBSAH

Úvod k Relatio Synodi

I. část
Naslouchání: podmínky a problémy rodin

Společensko-kulturní kontext

Důležitost citového života

Výzva pro pastoraci

II. část
Pohled na Krista: evangelium rodiny

Pohled na Ježíše a božská pedagogika v dějinách spásy

Rodina ve spasitelském Božím záměru

Rodina v církevních dokumentech

Nerozlučitelnost manželství a radost společného života

Pravda a krása rodiny a milosrdenství vůči zraněným a křehkým rodinám

III. část
Konfrontace: pastorační perspektivy

Hlásat evangelium rodiny v dnešních různých podmínkách

Vést snoubence po cestě přípravy na manželství

Doprovázení v prvních letech manželského života

Pastorační péče o ty, kdo žijí v občanském manželství nebo spolu žijí bez uzavřeného sňatku

Pečovat o zraněné rodiny (odloučené, rozvedené bez nového sňatku, rozvedené a znova sezdané, rodiny s jedním rodičem)

Pastorační pozornost věnovaná osobám homosexuálně zaměřeným

Předávání života a problém klesající porodnosti

Výchovný problém a role rodiny při evangelizaci

Závěr

 

Úvod k Relatio Synodi

1. Biskupská synoda, která se shromáždila kolem papeže Františka, se ve svých myšlenkách obrací ke všem rodinám na světě s jejich radostmi, s jejich námahami i nadějemi. Především cítí povinnost poděkovat Pánovi za velkorysou věrnost, s níž tolik křesťanských rodin odpovídá na své povolání a poslání. Dělají to s radostí a s vírou, i když cesta rodinného života je staví před překážky, nepochopení a bolesti. Těmto rodinám patří ocenění, poděkování a povzbuzení celé církve i této synody. Při modlitební vigilii, slavené na náměstí sv. Petra v sobotu 4. října 2014 jako přípravě na synodu o rodině, představil papež František jednoduchým a konkrétním způsobem ústřední místo, jaké má zkušenost rodiny. Řekl přitom: „Na naše shromáždění se již snáší večer. Je to hodina, kdy se rádi vracíme domů, abychom se sešli u společného stolu v síle všech pocitů, vykonaného i přijatého dobra, všech setkání, která zahřívají srdce a dávají mu růst, je to dobré víno, jež je v lidském životě předzvěstí nikdy nezapadající slavnosti. Je to zároveň ta nejtíživější hodina pro toho, kdo se setkává s vlastní samotou za truchlivého soumraku nenaplněných snů a plánů. Kolik lidí se během svého dne vleče slepou uličkou rezignace, opuštěnosti nebo dokonce zášti. V kolika domácnostech došlo víno radosti, a tedy vůně – samotné moudrosti – života. … Touto modlitbou se stáváme hlasem jedněch i druhých, je to modlitba za všechny.“

2. Jako lůno radostí i zkoušek, hlubokých citů i vztahů, často zraněných, je rodina skutečně „školou lidství“ (srov. Gaudium et Spes, 52), jejíž potřebu si silně uvědomujeme. Navzdory mnoha krizovým znakům instituce rodiny zůstává na mnoha místech „globální vesnice“ zvláště u mladých živá touha po rodině a motivuje církev, odbornici na vše lidské, aby s věrností svému poslání, neustále a s hlubokým přesvědčením, hlásala „evangelium rodiny“. To jí bylo svěřeno zvěstováním Boží lásky v Ježíši Kristu a bez přerušení předáváno církevními otci, duchovními učiteli i církevním magisteriem. Rodina nabývá v církvi na naprosto mimořádné důležitosti a v okamžiku, kdy jsou všichni věřící vyzýváni, aby vycházeli ze sebe, je potřebné, aby rodina znovu objevila sama sebe jako neodmyslitelný subjekt evangelizace. Naše myšlenky směřují k misijnímu svědectví mnoha rodin.

3. Římský biskup vyzval biskupskou synodu, aby na svém mimořádném všeobecném zasedání v říjnu 2014 uvažovala o rozhodující a drahocenné skutečnosti, jíž je rodina. Tyto úvahy pak budou prohloubeny na řádném všeobecném zasedání, které se bude konat v říjnu 2015, a rovněž během celého roku mezi oběma synodními zasedáními. „Už jen setkat se in unum kolem římského biskupa je milostiplnou událostí, při níž se projevuje biskupská kolegialita na cestě duchovní a pastorační soudnosti“, popsal papež František synodní zkušenost a poukázal na její úkol dvojího naslouchání (znamením Božím i znamením lidské historie) i dvojjediné věrnosti, jež z toho vyplývá.

4. Ve světle tohoto projevu jsme shromáždili výsledky svých úvah a dialogů do třech následujících částí: naslouchání, abychom viděli skutečnost dnešní rodiny v komplexnosti jejích světel i stínů; pohled upřený na Krista, abychom s novou svěžestí a nadšením znova promýšleli to, co nám zjevení předávané ve víře církve říká o kráse, úloze a důstojnosti rodiny; konfrontace ve světle Pána Ježíše, abychom rozpoznávali způsoby, jak v církvi a ve společnosti obnovovat nasazení pro rodinu, založenou na manželství mezi mužem a ženou.