I. Úvodní slovo
Od vydání listu k sociálním otázkám v České republice uplynuly dva roky. List byl dán k veřejné diskusi a autorský tým, který list připravoval, byl požádán, aby se diskuse aktivně účastnil, aby ji monitoroval a aby připravoval její zhodnocení. Jestliže se list mj. vyjadřoval kriticky k „dialogu hluchých“, brali tím autoři na sebe vážný závazek – pokusit se vést skutečný dialog v lásce a pravdě. Tento dokument je pokusem o shrnutí dosavadní diskuse, žní veřejného dialogu, který kvásek původního listu Pokoj a dobro vyvolal.
Součástí tohoto dokumentu je chronologicky řazený přehled mediálních reakcí i diskusí, konferencí a seminářů k listu. Otázka, zda tuto veřejnou diskusi hodnotíme jako bohatou či chudou, závisí na tom, jak vysoké jsou naše aspirace. Takto zahájený dialog je „během na dlouhou trať“ (biskup Václav Malý), a proto autoři sami první žeň veřejné diskuse přijímají s vděčnou pokorou. Veřejná diskuse ukázala, že křesťanské sociální učení je dosud u nás „Popelkou“ a že již zahájení dialogu o sociálních otázkách naší doby z perspektivy sociální dimenze evangelia je přínosem. Dosud existuje mnoho hlubokých rozporů ve vidění naší společenské situace i mezi křesťany, a tím spíše v občanské společnosti jako celku. Nejde o dosažení jakési uniformity názorů – pestrost orientací politických, hospodářských a sociálních byla pro křesťanskou tradici typická i v minulosti. Problematické jsou však případné extrémní společenské koncepce, které se rozcházejí se základními principy křesťanské sociální nauky, a jejich váha v hodnotové orientaci české společnosti. Tady je namístě varování před společenskou nebezpečností takových koncepcí a trpělivé otevírání pozitivních východisek, jež poklad křesťanského sociálního myšlení obsahuje. Dokument „Pokoj a dobro“ chtěl poskytnout základ pro nové vize naší společnosti, které by se už měly vyvarovat chyb, na něž dokument upozorňuje.
Stanoviska k listu, publikovaná v médiích, jsou zdokumentována v přehledu a je možno se k nim vracet. Z několika seminářů (Emauzy, Pastorační středisko sv. Vojtěcha) byl vyhotoven přepis zvukového záznamu. Cyklus šesti besed „postních čtvrtků“ L. P. 2001 v novém kostele P. Marie v Praze-Strašnicích je nahrán na 11 magnetofonových kazetách. Z části semináře na Velehradě je k dispozici videozáznam. Část reakce na podněty a kritiku listu, zpracovaná autorským týmem, již byla publikována (Perspektivy, Křesťanská revue, Listy). Přesto považujeme za užitečné pokusit se shrnout dosavadní žeň veřejné diskuse v samostatném dokumentu, který opět vydává Česká biskupská konference.
Autoři dokumentu si byli dobře vědomi, že vydáním listu práce nekončí, ale že jen začíná další etapa. Ani tímto dokumentem naše práce nekončí. Ostatně zápas o sociální rozměr evangelia je trvalým závazkem církve bojující. To, co zaměstnává autory původního listu v posledních měsících, je starost, jak změnit optiku kritické diagnózy minulosti na vizi a perspektivu práce a usilování o pokoj a dobro do budoucna. Přemýšlíme a modlíme se zejména o dary Ducha sv., které by nás vedly ke schopnosti oslovit co nejširší spektrum našich bližních, spoluobčanů věřících i těch, kdo se domnívají, že „nevěří“. List k sociálním otázkám Pokoj a dobro nebyl napsán jako cílené, adresné poselství; mířil jak „do vlastních řad“, tak mimo církve. Redakční zpracování reakcí autorského týmu na veřejnou diskusi je již pokusem o adresnější oslovení. Otázky otevřené a kvasící v české společnosti jsou rozděleny do několika myšlenkových celků. Začínáme úvahami „ještě naléhavěji do vlastních řad“. Pokračují otázky dialogu mezi křesťany (církvemi) a občanskou společností včetně její politické reprezentace. Třetí část směřuje k těm, kdo mohou ovlivnit a věnovat se kultuře podnikání a finančnictví. V závěru dokumentu je obsažena „bibliografie“ veřejné diskuse a také informace o složení autorského týmu, který list připravoval, i o spolupracovnících při vyhodnocování vlastní veřejné diskuse.
Praha, listopad L. P. 2002. Autorský tým listu Pokoj a dobro