Úvod

 

Ctění bratři v Kristu, milí synové a dcery,

pozdrav a apoštolské požehnání!

 

Úvod

1. Sté výročí vyhlášení encykliky mého ctihodného předchůdce Lva XIII., která začíná slovy Rerum novarum^[1], znamená v současné historii církve i v mém pontifikátu datum značného významu, této encyklice byla přiznána výsada, že ji papežové od 40. až do 90. výročí jejího zveřejnění vzpomínali slavnostními dokumenty. Lze říci, že její cesta dějinami byla značena ostatními dokumenty, které ji připomínaly a zároveň aktualizovaly.^[2] Činím-li totéž na základě proseb četných biskupů, církevních institucí, akademických studijních center, podnikatelů a dělníků, a to jak jednotlivců, tak členů sdružení, u příležitosti jejího 100. výročí i já, chtěl bych nejprve splnit povinnost díkůvzdání, kterou má celá církev vůči velkému papeži Lvu XIII. a jeho "nesmrtelnému dokumentu"^[3]. Chtěl bych také ukázat, že hojná míza, která z oněch kořenů vytéká, léty nevyschla, nýbrž že je dokonce ještě plodnější. Svědčí o tom nejrůznější iniciativy, které oslavám tohoto výročí předcházejí, doprovázely je a budou po nich následovat, iniciativy, které podpořily biskupské konference, mezinárodní korporace, univerzity a akademické ústavy, profesní sdružení a ostatní instituce a osoby v mnohých částech světa.

2. Tato encyklika se připojuje ke vzpomínkovým oslavám, aby především Bohu, od něhož "přichází každý dobrý úděl, každý dokonalý dar" (Jak 1,17), poděkovala za to, že dokument vydaný před sto lety Petrovým stolcem vykonal v církvi a ve světě tolik dobra a rozšířil tolik světla. Tato slavnostní vzpomínka se týká encykliky Lva XIII., jakož i ostatních encyklik a listů mých předchůdců, které položením základů "sociálního učení", respektive "sociálního magisteria církve" přispěly k tomu, že je encyklika Rerum novarum v dnešní době aktuální a platná.

Na platnost tohoto učení se odvolávají již dvě sociální encykliky, které jsem zveřejnil během svého pontifikátu: Laborem exercens o lidské práci a Sollicitudo rei socialis o aktuálních problémech rozvoje lidí a národů.^[4]

3. Návrhem "znovu číst" encykliku Lva XIII. zároveň vyzývám k "opětnému pohledu" na samo její znění s cílem znovu odhalit bohatství základních principů, které byly vysloveny pro řešení dělnické otázky. Dále nabádám k "rozhlédnutí se kolem sebe", k bližšímu pohledu na to "nové", co nás obklopuje a v čem jsme do určité míry ponořeni. Toto nové se velmi odlišuje od onoho "nového", co charakterizovalo poslední desetiletí minulého století. A konečně vyzývám k "pohledu do budoucnosti", kde již tušíme třetí křesťanské tisíciletí, které je pro nás plné otazníků, ale i nadějí. Tyto otazníky a naděje oslovují naši představivost a naše tvůrčí schopnosti tím, že v nás nově probouzejí odpovědnost učedníků "jediného mistra", Krista (srov. Mt 23,8), při ukazování "cesty", hlásání "pravdy" a zvěstování "života", jímž je on sám (srov. Jan 14,6).

Toto "nové setkání" nemá jen potvrdit trvalou hodnotu tohoto učení, nýbrž i vyjevit pravý smysl duchovního poselství církve. Církve stále živoucí a tvořivé, která se rozvíjí na základě položeném našimi církevními otci, a především na základě, který ve jménu Ježíše Krista "předali církvi apoštolové"^[5], "neboť nikdo nemůže položit základ jiný nežli ten, který je už položen" (srov. 1 Kor 13,11).

Vědomí jeho poslání jako nástupce Petrova přimělo Lva XIII. ujmout se slova a totéž vědomí dnes naplňuje i jeho nástupce. Stejně jako on a papežové před ním i po něm se inspiruje obrazem vykladatele Písma z evangelia, který se stal učedníkem nebeského království, o němž Pán říká, že "je jako hospodář, který vynáší ze své bohaté zásoby věci nové i staré" (Mt 13,52). Zásobou, na niž se odvolávám, je mohutný proud duchovního poselství církve, který obsahuje odedávna přijímané a dále předávané "staré" a umožňuje vykládat to "nové", v čem se odehrává život církve a světa.

K tomuto novému, které se začleňováním do tradice stává starým a poskytuje nejen její obohacení, nýbrž je i novou životní silou víry, patří činorodost milionů lidí, kteří se podníceni sociální naukou magisteria dali k dispozici službě ve světě. Ve svém nasazení jako jednotlivci nebo formou skupin, společenství a organizací se stávají velkým hnutím na obranu a ochranu lidské osoby a její důstojnosti. Tím přispěli v průběhu historických změn k rozvoji spravedlivější společnosti a stanovili hranici bezpráví.

Cílem této encykliky je vyzdvihnout plodnost zásad vyslovených Lvem XIII., které patří k učení církve a jsou tím závazné pro autoritu jejího učitelského úřadu. Starostlivost pastýře mne však přiměla předložit kromě toho také analýzu některých událostí nejnovějších dějin. Není nutno zvláště zdůrazňovat, že pozorné sledování průběhu těchto událostí, zaměřené na poznání nových požadavků evangelizace, patří k úkolům biskupů. Tato zkoumání nechtějí ovšem vyslovit konečný soud, protože to z důvodů osobité svébytnosti učitelského úřadu církve vůbec nepatří do jeho specifického pole působnosti.

 

^[1] Lev XIII., enc. Rerum novarum (15. května 1891): Leonis XIII. PM. Acta, XI, Romae 1892, s. 97-144

^[2] Pius XI.., enc. Quadragesimo anno (15. května 1931): AAS 23 (1931), s. 177-228; Pius XII., rozhlasové poselství z 1. června 1951: AAS 33 (1941), s. 195-205; Jan XXIII., enc. Mater et Magistra (15. května 1961): AAS 53 (1961), s. 401-464; Pavel VI., apoštolský list Octogesima adveniens (14. května 1971): AAS 63 (1971), s. 401-441

^[3] Srov. Pius XI., enc. Quadragesimo anno, 147: l.c.; s. 228

^[4] Srov. Jan Pavel II., enc. Laborem exercens (14. září 1981): AAS 73 (1981), s. 577-647; Jan Pavel II., enc. Sollicitudo rei socialis (30. prosince 1987): AAS 80 (1988), s. 513-586

^[5] Sv. Ireneus, Adversus haereses, I, 10,1 ; III, 4,1: PG 7, s. 549n, 855n.; S. Ch. 264, s. 154n.; 211, s. 44-46