Předmluva, obsah, úvod

 

PACEM IN TERRIS

Encyklika Jana XXIII.

o míru mezi všemi národy v pravdě,

spravedlnosti, lásce a svobodě

z 11. dubna 1963

 

Předmluva

Jan XXIII. a Pavel VI. byli postaveni před zcela nový problém: zajištění světového míru, který byl v šedesátých letech ohrožen mocenským bojem. Encyklika Pacem in terris byla uveřejněna brzy po kubánské krizi a po stavbě berlínské zdi. Obracela se ke světu, který si byl vědom nebezpečí atomové války. Její optimistický tón vzbudil u katolíků i nekatolíků živý ohlas.

Encyklika odmítá násilí a diskriminaci, vyzývá k toleranci, porozumění a spolupráci v mezinárodních vztazích a k důslednému dodržování lidských práv. Požaduje dále zákaz atomových zbraní, ukončení závodů ve zbrojení a zahájení odzbrojovacího procesu pod mezinárodní kontrolou. Mír bude podle jejích slov zajištěn jen tehdy, bude-li založen na pravdě, vybudován na zásadách spravedlnosti, oživován láskou a uskutečňován ve svobodě.

V lidských právech můžeme vidět parafrázi a aplikaci zlatého evangelijního pravidla: Všechno, co chcete, aby lidé dělali vám, dělejte i vy jim (srov. Mt 7,12). Toto pravidlo bylo známé jak v antickém světě, tak u židů i křesťanů; tvoří tedy etické jádro, které může sloužit jako univerzální základ morálky.

Od 19. století se dostává do popředí otázka národnostních menšin. Je však důležité, aby zdůrazňování etnických zvláštností nevedlo k tomu, že se tyto hodnoty budou klást nad hodnoty obecně lidské. Zdůrazňování národních specifik vytváří nebezpečí přeceňování vlastní identity a vede k nepřátelství a mnohdy i k nenávisti vůči druhým národům. Křesťan by měl respektovat a tolerovat každého, protože před Bohem jsme si všichni rovni. Začarovaný kruh nepřátelství, nenávisti a zášti lze rozetnout jen obrácením, usmířením a novým začátkem vzájemných vztahů. Jsme zde jen přechodně, pravý domov u Boha nás teprve čeká. Tím je relativizována národnost i etnická příslušnost.

 

Obsah:

Úvod

I. část: Řád vztahů mezi lidmi

II. část: Vztahy mezi lidmi a veřejnou mocí uvnitř politického společenství

III. část: Vztahy mezi státy

IV. část: Vztahy mezi jednotlivými politickými společenstvími a společenstvími národů

V. část: Napomenutí a výzvy věřícím

 

 

Ctihodní bratři a milovaní synové,

pozdrav a apoštolské požehnání!

 

Úvod

 

Řád ve vesmíru

1. Mír na zemi, tuto horoucí touhu lidí všech dob, nelze, jak známo, uskutečnit a upevnit bez posvátného zachovávání řádu, který ustanovil Bůh.

2. Vědecký pokrok a technické vynálezy nás učí, že v živých bytostech i v přírodních silách vládne podivuhodný řád; a že stejně tak je člověku vlastní taková důstojnost, že je schopen jak tento řád objevovat, tak vytvářet si vhodné nástroje, aby se těchto sil zmocnil a využil jich pro sebe.

3. Avšak vědecký pokrok a technické vynálezy ukazují především nekonečnou velikost Boha, který stvořil jak vesmír, tak i člověka. Vytvořil vesmír z ničeho a vložil do něho poklady své moudrosti a dobroty. Žalmista Páně proto chválí Boha těmito slovy: "Hospodine, náš Pane, jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi!"^[1]; a na jiném místě: "Jak četná jsou tvá díla, Hospodine! Všechno jsi moudře učinil."^[2] Člověka stvořil jako svůj obraz, sobě podobného^[3], obdařeného rozumem a svobodnou vůlí, a ustanovil ho pánem všech věcí. "Učinils ho jen o málo menším, než jsou andělé" – vyznává žalmista – "ověnčils ho ctí a slávou, dals mu vládnout nad dílem svých rukou, položils mu k nohám všechno."^[4]

Řád mezi lidmi

4. Znamenitý řád vesmíru je však nyní v podivném rozporu s nepořádkem, který vládne mezi lidmi a mezi národy; jako by se jejich vzájemné vztahy nemohly řídit jinak než násilím.

5. Stvořitel přece vtiskl do lidské přirozenosti řád: řád, který svědomí člověka odhaluje a přikazuje mu jej bezvýhradně zachovávat: "Tím jen ukazují, že obsah zákona mají vepsán ve svém srdci; jejich svědomí o tom vydává svědectví."^[5] Jak by tomu ostatně mohlo být jinak? Každé dílo Boží totiž podává zprávu o nekonečné Boží moudrosti: zprávu tím jasnější, čím větší dokonalostí je obdařeno.^[6]

6. Mylné názory však vedou často k omylu: mnozí se domnívají, že vztahy mezi jednotlivci a státem, k němuž příslušejí, lze uspořádat podle týchž zákonů, jimiž lze vládnout nad vesmírnými silami a živly, které nejsou nadány rozumem; avšak zákony, jimiž se řídí lidské vztahy, jsou zcela jiného druhu a je třeba objevovat je tam, kam je vepsal Původce všech věcí, to jest v lidské přirozenosti.

7. Tyto zákony dávají lidem zřetelná naučení: jak mají uspořádat vztahy svého vzájemného soužití s jinými lidmi; jak mají být upraveny vztahy mezi občany a státními úřady; jak mají vypadat vzájemné mezistátní kontakty; a konečně jak se k sobě mají chovat jednotlivci a státy na straně jedné a světové společenství na straně druhé; ohled na obecné blaho všech lidí naléhavě žádá, aby konečně došlo k založení takového společenství.

 

 

^[1] Ž 8,1

^[2] Ž 104,24

^[3] Srov. Gn 1,26

^[4] Ž 8,5-6

^[5] Řím 2,15

^[6] Srov. Ž 19,8-11