1. Podněty pro církev

 

17. Lev XIII. sám velmi dobře řekl, co je na prvním místě možno očekávat od církve: "Církev čerpá z evangelia nauku, s jejíž pomocí může být spor urovnán, nebo aspoň určitě zmírněn tak, že ztratí své ostří. Církev se rovněž snaží nejen poučovat, ale svými přikázáními řídit i život a mravy jednotlivců. Snaží se také neustále zlepšovat postavení dělníků mnoha velmi užitečnými zařízeními."[1]

Sociální učení

18. Církev nikterak nepřipustila, aby tyto poklady zůstaly nepoužity v jejím lůně, nýbrž hojně z nich čerpala pro žádoucí mír, a tím pro obecné blaho. Neboť Lev XIII. sám a jeho nástupcové tuto sociální a hospodářskou nauku encykliky Rerum novarum neustávali opět a opět hlásat a zdůrazňovat slovem i písmem a neustále ji přizpůsobovat poměrům a potřebám doby. Vždy přitom podávali důkazy lásky a pastýřské vytrvalosti, a to především tím, že se ujímali chudých a slabých.[2] Stejně si počínali četní biskupové, kteří tuto nauku vytrvale a důmyslně vysvětlovali, objasňovali svými výklady, přizpůsobovali ji poměrům zemí podle směrnic a pokynů Apoštolského stolce.[3]

19. Není tedy divu, že pod vedením církve se četní učení mužové z řad kněží i laiků pustili horlivě do úkolu vybudovat sociální a ekonomickou nauku, přiměřenou potřebám našeho věku. Byli při tom vedeni především snahou účinněji využít nezměnitelného a nezměněného učení církve na pomoc potřebám doby.

20. A tak ve světle encykliky Rerum novarum, která ukázala cestu, byla vybudována skutečná katolická sociální nauka. Ta se den ze dne neustále šíří a stále obohacuje neúnavným úsilím mužů, které jsme nazvali "pomocníky církve". Ti nedovolí, aby se katolická sociální nauka ukrývala jen ve vědeckém ústraní, ale vycházejí s ní ven na slunce i do nepohody, do všedního života. Jasným dokladem toho jsou velmi užitečné a hojně navštěvované sociální školy, zřizované při univerzitách, akademiích a seminářích; různé sociální kurzy a "sociální týdny", které se už často pořádají a přinášejí potěšující plody; studijní sociální kroužky a konečně účelné aktuální spisy určené pro různé okruhy čtenářů a rozšiřované nejrozmanitějším způsobem.

21. Požehnané účinky encykliky Lva XIII. se tímto nevyčerpávají. Nauka podávaná v encyklice Rerum novarum totiž pomalu a nepozorovaně pronikla i do okruhu těch, kdo nepatří ke katolické jednotě a kdo neuznávají pravomoc církve. Tak se katolické sociální zásady ponenáhlu staly společným majetkem celého lidstva. Máme radost z toho, že věčných pravd, které náš předchůdce blahé paměti důrazně vyhlásil, se často dovolávají a zastávají nejenom hlasy v časopisech a knihách i nekatolických, nýbrž také ve sněmovnách a soudních síních.

22. Jak to, že při obnově míru po strašlivé světové válce, po úplné přestavbě sociálních poměrů, přijali státníci význačných států mezi normy zákonně a spravedlivě upravující dělnickou práci mnoho zásad, které se shodují se zásadami a výzvami Lva XIII. tak obdivuhodně, že se zdá, jako by z nich byly záměrně vyvozeny? Opravdu, encyklika Rerum novarum je pamětihodným dokumentem, a je o ní právem možno užít slov proroka Izaiáše (11,12): "Vyzdvihne znamení národům."

Praktická sociální práce

23. Během doby, kdy v rozsáhlé míře mezi lidi pronikaly rady Lva XIII. - a tomuto pronikání usnadňovalo cestu vědecké bádání -, přistoupilo se i k jejich praktickému využití. Bylo to především horlivé úsilí - spojené s dobročinností, která se projevovala činy - o povznesení té skupiny obyvatelstva, která, třebaže se vlivem novodobého rozmachu průmyslu nesmírně rozrostla, přece se ještě dosud v lidské společnosti nedostala na spravedlivý stupeň. Byla proto zanedbávána a takřka v opovržení. Máme zde na mysli dělnictvo, na jehož povznesení začali pod vedením biskupů neúnavně a s velkým duchovním užitkem pracovat světští kněží i řeholníci, přestože je od toho odváděly jiné pastorační problémy. Tato vytrvalá práce, jejímž cílem bylo vzbudit v dělnictvu křesťanské smýšlení, velmi napomohla i k tomu, že si dělníci uvědomili svou pravou důstojnost a že byli schopni s jasným poznáním práv i povinností své třídy postupovat zákonnou cestou a úspěšně vést i ostatní.

24. Dále se podařilo dosáhnout i lepšího existenčního zabezpečení pro dělníky. Neboť nejenom že se ve shodě s papežovou výzvou začala vytvářet dobročinná a charitativní zařízení, ale vznikala mimoto všude nová a stále početnější sdružení, ve kterých se podle pokynů církve a velmi často i pod vedením kněží svépomocnou činností podporovali navzájem dělníci, řemeslníci, rolníci, námezdní pracovníci a zaměstnanci všeho druhu.