1. Změny v kapitalistické ekonomice

 

101. Lev XIII. se usilovně snažil, aby tato hospodářská soustava byla upravena ve shodě s normami správného řádu; z toho je patrné, že není nutno ji zavrhovat jako samu o sobě špatnou. Ve své podstatě skutečně není vadná; zvrácenou se stává, teprve když kapitál najímá námezdné dělnictvo (neboli proletářskou třídu) za tím účelem a pod tou podmínkou, aby se veškerá hospodářská činnost a celé hospodářství řídilo jen jeho pokyny a sloužilo výhradně jen jeho zájmům; kapitál tak pohrdá lidskou důstojností dělníka a nebere ohled na sociální stránku hospodářství, sociální spravedlnost a obecné blaho.

102. Je pravda, že tento hospodářský systém se ještě ani dnes neujal všude. Existuje ještě i jiný způsob, kterým hospodaří převážná a počtem i významem důležitá část lidstva, např. zemědělci, k nimž náleží velká část lidského pokolení, která si v tomto stavu čestně a řádně opatřuje to, co je třeba k živobytí. Také tento stav má své vlastní těžkosti a nedostatky, na které náš předchůdce bral na četných místech svých encyklik zřetel a také my jsme se jich v této encyklice nejednou dotkli.

103. Avšak kapitalistický hospodářský řád - protože se industrializace rozšířila na celém světě - od vydání encykliky Lva XIII. pronikl všude a zasáhl tak i do hospodářského a sociálního života těch, kdo stojí mimo jeho oblast: poznamenal jej svými přednostmi i svými stinnými stránkami.

104. Bude proto v zájmu nejen kapitalistických a průmyslových zemí, ale v zájmu vůbec všech lidí, jestliže upozorníme především na změny, které prodělal kapitalistický hospodářský řád od doby Lva XIII.

Hospodářská diktatura místo svobodné soutěže

105. Nejnápadnější je dnes skutečnost, že se v současné době nejen bohatství, ale i úžasná moc a despotická hospodářská diktatura soustřeďuje v rukou několika málo lidí, kteří většinou nejsou vlastníky, ale pouze strážci a správci svěřeného jmění, jímž disponují.

106. Tuto ekonomickou nadvládu vykonávají zvláště ti, kdo jsouce držiteli a pány finančního kapitálu, vládnou i nad úvěrem a neomezeně rozhodují, komu se má půjčit a komu nikoli, a proto řídí takříkajíc tepny, kterými proudí veškerá ekonomika, a mají tak ve svých rukou duši hospodářského řádu, takže bez jejich příkazu se nikdo neodváží ani vydechnout.

107. Toto nahromadění moci a sil, které je jakýmsi mateřským znaménkem hospodářství poslední doby, je přirozeným důsledkem neomezené svobodné soutěže, jež ponechává naživu pouze ty životaschopnější; jinými slovy ty nejnásilnější a ty, kdo nejméně dbají hlasu svědomí.

108. Takové nahromadění moci a sil vede zároveň k trojímu druhu bojů: bojuje se především o vlastní ekonomickou moc, dále se vede boj o moc ve státě, aby se mohlo jeho sil a vlivu zneužít v bojích o hospodářské zájmy; konečně se vedou mocenské boje mezi státy, jednak proto, že každý stát chce napomáhat k rozkvětu hospodářských zájmů svých příslušníků a používá k tomu prostředků státní moci, jednak také proto, že státy chtějí zase naopak využít své ekonomické nadvlády a síly při řešení mezinárodních politických konfliktů.

Neblahé důsledky

109. Konečné důsledky individualistického ducha v ekonomice vidíte a stěžujete si na ně, ctihodní bratři a milovaní synové, sami: volná soutěž zničila sama sebe; na místo volného trhu nastoupila hospodářská diktatura; na místo snahy po zisku nezkrocená chtivost moci. Veškerý hospodářský život se stal nesmírně tvrdým, bezcitným a ukrutným. K tomu přistupují těžké škody, které vznikly tím, že úkoly a povinnosti státní moci a úkoly a povinnosti ekonomické se mezi sebou nezdravě propletly a promísily. Jako jednu z největších škod jmenujme ztrátu vážnosti státu, který nestranně a prost jakéhokoli střetu zájmů, dbající jedině o obecné blaho a spravedlnost, by měl jako nejvyšší rozhodce požívat královské důstojnosti. Místo toho se stává otrokem, který je hříčkou v rukou lidských vášní a lidského sobectví. Co se pak týká vzájemných vztahů mezi jednotlivými státy, z téhož pramene pocházejí dva různé důsledky: přehnaný nacionalismus nebo též hospodářský imperialismus na jedné straně a z druhé strany pak neméně zhoubný a zavrženíhodný finančně-kapitalistický internacionalismus neboli mezinárodní finanční imperialismus, jehož vlast je tam, kde se vede dobře.

Pomoc

110. Jak by se dalo těmto velkým zlům čelit, jsme už vyložili v druhém oddílu této encykliky. Tam také podáváme tuto nauku podrobněji, takže zde ji stačí jen krátce zopakovat. Protože nynější hospodářský řád se opírá především o kapitál a o práci, je třeba poznat a uskutečnit zásady zdravého rozumu či křesťanské sociální filozofie, týkající se kapitálu, práce a jejich vzájemného vztahu. Je třeba pečlivě a spravedlivě vyvažovat obě dvě stránky, jak kapitálu, tak práce, totiž stránku individuální i sociální, abychom se vyhnuli úskalí individualismu i kolektivismu. Vzájemné vztahy kapitálu a práce je třeba upravit podle zásad přísné, tzv. směnné spravedlnosti; napomáhat při tom má křesťanská láska. Svobodná soutěž, udržovaná v patřičných mezích, a ještě více hospodářská moc mají být rozhodně podřízeny státní moci v těch věcech, které spadají do kompetence státu. Veřejné státní instituce musí veškerý společný život lidí uspořádávat ve shodě s obecným blahem neboli podle zásad sociální spravedlnosti. Jen tak dojde určitě k tomu, že se i do této nesmírně důležité oblasti společenského života, kterou je hospodářství, vrátí spravedlivý řád.

 

Harmonogram akcí

Celý harmonogram

Rozhovor

Sledujte nás

Naši patneři

  1. Česká biskupská konference
  2. Cirkev.cz
  3. Teologicka fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovících
  4. JUPAX
  5. Víra.cz
  6. Národní centrum pro rodinu
  7. Česká křesťanská environmentální síť
  8. Katholische Sozialwissenschaftliche Zentralstelle
  9. Caritas et veritas
  10. Hnutí křesťan a práce
  11. Communion and lxiberation
  12. Catholic Social Teaching
  13. Demografie
  14. Webarchiv
  15. Františkova ekonomika
  16. COMECE