Předmluva + obsah

 

RERUM NOVARUM

 

Encyklika papeže Lva XIII.

o dělnické otázce

z 15. května 1891

 

 

Předmluva

Dne 15. května 1891 vydal papež Lev XIII. dlouho očekávanou první sociální encykliku Rerum novarum, jíž církev zaujala oficiální stanovisko k sociální otázce.

Rakušan prof. dr. Johannes Schasching, SJ, který 25 let přednášel na Gregoriánské univerzitě v Římě, studoval tajné vatikánské archivy a zjistil, že encyklika měla vyjít 10. května 1891, ale vyšla až 15. května. Papež viděl řešení dělnické otázky na třech úrovních: státu, svépomocných organizací a církve. Z vnuknutí Ducha svatého však toto pořadí změnil. (Encykliku proto vydal později, než původně zamýšlel.) Církev nemůže ponechat svět práce státu, ale musí mu věnovat prvořadou pozornost, neboť to je jejím posláním, plynoucím z evangelia. Proto v definitivním znění stojí: na úrovni církve, státu a svépomocných organizací.

Encyklika Rerum novarum znamená nový počátek sociálního učení církve. Krátce to lze formulovat takto:

1. Církev si uvědomuje, že průmyslovou revolucí vzniká nový typ společnosti, který od církve žádá, aby v ní byla přítomna novým způsobem. Její sociální nauka bude muset odpovídat této nové skutečnosti a církev bude muset vybudovat nové formy sociálního jednání, které budou odpovídat novým formám vykořisťování.

2. Církev si uvědomuje, že v moderní průmyslové společnosti vzniká na jedné straně na základě výrobních prostředků obrovská moc a na druhé straně obrovská závislost dělnické třídy na této moci. Zde je nutně zapotřebí pořádající moci státu ve smyslu právním i sociálním.

3. Poněvadž však církev má spoluodpovědnost za člověka, nemůže ho ponechat jen na pospas státu; požaduje proto spoluodpovědnost ode všech, kdo se účastní hospodářského procesu.

Tato encyklika ukázala zásadní směr dalšího vývoje sociální nauky církve. Církvi se podařilo odpoutat se od předprůmyslové, zemědělsko-řemeslnicky a stavovsky utvářené společnosti a zaujmout místo v nastupující průmyslové společnosti. Encyklika byla smělým a prozíravým gestem a odpovědí na problémy průmyslové revoluce. Je to základní dokument sociální nauky a všechny pozdější sociální encykliky se na něj zákonitě odvolávají.

Naléhavý hlas encykliky Rerum novarum se setkával s různými ohlasy. Hierarchie katolické církve přijala encykliku velmi rozpačitě. Biskupové v mnoha zemích byli politicky silně spjati s tradičními monarchiemi a nevyvinuli iniciativu k realizaci nové encykliky, protože se domnívali, že sociálně-politické záležitosti nepatří do kompetence církve.

Encyklika neoslovila ani většinu dělnictva, zato měla velký ohlas u mladých kněží, jak ostatně dosvědčují slova blahoslaveného Adolfa Kolpinga, původně ševcovského tovaryše, později kněze a zakladatele Spolku katolických tovaryšů: "Kdo by se měl ujmout dělníků, ne-li kněží, kteří pocházejí z lidu a jsou Bohem povoláni šířit víru a vychovávat lid. Kněží znají lid nejlépe, jsou nezávislí a mohou se svého úkolu zhostit osobním odevzdáním a obětováním. "

 

OBSAH:

Předmluva

I. část: Naléhavá nutnost řešit dělnickou otázku

II. část: Socialismus problémy dělníků neřeší

III. část: Bez náboženství a církve není řešení možné

IV. část: Úloha státu

V. část: Úloha svépomocných organizací

Závěr