Je to už více než měsíc od druhého kola prezidentských voleb, které určilo vítěze politického klání o prezidentský post. Jedni mají důvod k radosti a oslavám. Druhé přepadá smutek a obavy z toho, čeho budeme svědky v nadcházejících letech....
V názoru na výsledky prezidentských voleb je rozdělena společnost, ale i samotní křesťané. Tak jako bylo možné dovolávat se odpovědnosti křesťanů před volbami, tak se můžeme této odpovědnosti dovolávat i po volbách. Je možné ji blíže konkretizovat?
V evangeliích je řeč o tom, že bychom měli být kvasem, solí, světlem světa. Patří k tomu i poznámka, pozbude-li sůl slanosti, čím bude osolena? (srov. Mt 5, 13-16) Rozhodně nemáme být pepřem, žlučí, feferonkami… Cukrem, abychom to někomu případně osladili. Těch, kteří takovými chtějí být, je dost, stačí se podívat na internet, sledovat různé komunikační kanály, anebo poslouchat dialogy mezi lidmi na ulici či v dopravních prostředcích apod. Úkolem nás křesťanů je modlit se i za své nepřátele (srov. Mt, 5, 44). To je ta nejúčinnější „zbraň“, které bychom se neměli zříkat. Zlo, a to ve všech jeho podobách, se dá vyhnat jen postem a modlitbou (srov. Mt 17,21).
Odpovědnost nás křesťanů je ale také v tom být aktivní a činní ve veřejném, občanském, politickém životě, hledat vhodné cesty a způsoby, jak prosazovat dobro a křesťanské hodnoty do společnosti. Jednou z forem je vzdělání, osvěta, podpora kritického myšlení. V tomto směru bychom však měli nejdřív začít u sebe. Jestli něco průběh prezidentských voleb ukázal v plné nahotě, pak je to až neuvěřitelná nevzdělanost, naivita, ideologičnost a servilita mnohých nás křesťanů. Kde začít? Nejlépe všude tam, kde jsme. Bude to rozhodně běh na dlouhou trať, chceme-li očekávat alespoň nepatrné změny k lepšímu vzhledem k úrovni občanského uvědomění a odpovědnosti.
