Jak proběhl víkendový výjezd SO ČBK?

Hejnice

(víkendový výjezd 30.9.–2.10.2016)

Průběh semináře:

PÁTEK

• úvodní program
  • vedoucí doc. Jindřich Šrajer uvítal všechny přítomné na víkendovém semináři Pracovní skupiny pro sociální otázky a po společné modlitbě zakončené požehnáním byla zahájena také společná večeře účastníků a hostů semináře
  • následovala večerní rekolekce vedená P. Stanislavem Přibylem, Th.D., generálním sekretářem ČBK
  • tématem rekolekce byl duchovní odkaz, který zanechal anglický světec Thomas More; P. Přibyl se zaměřil na tři jeho ústřední vlastnosti, jimiž se More vyznačoval – bystrost ducha, humor a hlubokou zbožnost – a po analýze jejich významu v historických souvislostech 16. století reflektoval jejich současný význam v kontextu křesťanské víry
  • rekolekce byla zakončena společnou bohoslužbou

SOBOTA

• přednáška + prezentace Michal Opatrný, Dr.theol. (pastorální teolog, Teologická fakulta JU v Č. Budějovicích), téma: Xenofobní nálady a uprchlíci 2016
  • cílem přednášky bylo představit (zatím předběžné) výsledky výzkumu M. Opatrného na téma, jak čeští křesťané vnímají uprchlickou krizi; výzkum byl prováděn metodou tzv. „sněhové koule“ (lidé šíří dotazník po internetu mezi sebou, aplikace to rovnou vyhodnocuje) → výzkum nepředstavoval tzv. kvótní výběr, průzkum nebyl reprezetativní v sociologickém slova smyslu → jednalo se tedy spíše o orientační kvantitativní výzkum, popř. předvýzkum, jehož předností však bylo, že přináší tzv. statisticky významná data (která právě nemůže přinést kvalitativní výzkum, byť více diferencovaný); výzkum byl koncipován jako porovnání postojů křesťanů s postoji společnosti jako celku (CVVM)
  • za ideové východisko výzkumu byla vzata myšlenka z poselství Gaudium et spes o vztahu církve a světa: je třeba naslouchat tomu, co svět říká a interpretovat to ve světle evangelia → výzkum zjišťoval, jak křesťané reálně hodnotí určité trendy ve společnosti, konkrétně události kolem tzv. uprchlické krize
  • ukázalo se, že cca 75% respondentů byli křesťané (chodí aspoň 1x měsíčně na bohoslužby), z nich opět 3/4 byli katolíci; trochu více žen; převažovali vysokoškoláci; věková skupina zejm. lidé v produktivním věku; také zohledněn podíl počtu odpovědí vzhledem k zastoupení regionů podle religiozity – podle věřích v kraji
  • porovnával se vztah české veřejnosti k národnostním skupinám žijícím v ČR (ukazuje se, že nejvíce otevření jsme vůči Slovákům, Polákům, Vietnamcům, nejméně vůči Arabům a hlavně Romům; trend: celkově ubývá nevyhraněných postojů) a vztah českých křesťanů k národnostním skupinám; ukazuje se např., že mezi věřícími je značná část těch, kteří deklarovali nevyhraněný postoj – nejsou však známy skutečné důvody této nevyhraněnosti
  • některé konkrétní výsledky a pokus o jejich předběžnou interpretaci:
• na otázku: Měla by ČR přijmout (buď přechodně či trvale) uprchlíky ze zemí postižených vojenskými konflikty? odpovědělo přes 70% víceméně ano x porovnáno s celkovými výzkumy CVVM je to velký rozdíl (tam je to cca 35%)
• na otázku Měla by ČR přijmout některé z uprchlíků přicházejících do EU? (které EU nemůže zvládnout), čili otázka po tom, jestli s tím pomoci, odpovědělo přes 50% ano x v celkových výzkumech společnosti CVVM je to cca 16% → zdá se, že ve společnosti se otázka solidarity rychle zredukovala na otázku kvót
• na otázku: Měla by ČR přijmout Ukrajince z oblastí postižených válečným konfliktem? řeklo téměř 90%, že ano dočasně a z toho 44% trvale, velmi malé procento nerozhodnutých či negativních odpovědí x v celkové populaci se pro (víceméně dočasné) přijetí vyslovilo 40%
• na konkrétní otázku po tom, zda cizince asimilovat či segregovat (dvě tři rodiny, které se např. usadí v naší obci), zvolilo 90% variantu asimilovat
• na otázku, zda papež František tím, že vyzval farnosti a kláštery, aby přijaly uprchlíky, nezašel příliš daleko /ta otázka samozřejmě filtruje lidi na ty, kteří s ním (ne)souhlasí/ → se ukázalo, že větší část s ním souhlasí
• na otázku, co konkrétního by naše farnost (sbor, komunita) mohla v tomto smyslu nabídnout, bylo vesměs odpovězeno: nevím
• následoval komplex otázek vztahujících se k nadaci Generace 21:
  • 90% souhlasilo s tím, že křesťané na Blízkém východě jsou ohroženi
  • 70% souhlasilo s tím, že by pro nás představovali zanedbatelné bezpečnostní riziko
  • těsně 50% souhlasilo s tím, že jejich urychlené přijetí pomůže ČR naplnit tzv. uprchlické kvóty, je tu ale hodně nerozhodnutých
  • zda urychlené přijetí umožní ČR, aby si vybrala uprchlíky nejvhodnější pro její zájmy – tady velký souhlas není
  • přijetí uprchlíků pomůže ČR k dobrému jménu – také ne veliký souhlas
  • cílené přijetí křesťanských uprchlíků povede k zániku křesťanství v těchto zemích – cca 50% nesouhlasí, souhlas do 20%, zbytek nerozhodných
• otázky po významu podobenství o milosrdném Samaritánovi v dnešní době: je třeba přijmout do Evropy také muslimské uprchlíky i za cenu rozšíření islámu v Evropě? x je třeba, aby křesťané pomáhali muslimským uprchlíkům v muslimských zemích?
  • s první tezí souhlasilo cca 35%, téměř 50% nesouhlas
  • s druhou přes 60% souhlasilo

Závěr: přednášející podal několik tezí, které považuje za odpovídající tomu, co bylo zjištěno a zároveň je považuje za potenciální východisko pro další výzkum ohledně vztahu křesťanů ke společensko-politickým jevům a trendům:

• výsledky ukázaly, že jde především o pohled křesťanských intelektuálů z Prahy, Zlínského, Jihočeského a Jihomoravského kraje, přestože byla snaha rovnoměrně zachytit území celé ČR x na druhou stranu je třeba vzít v potaz, že podle CVVM má vzdělání na postoje vůči uprchlíkům malý vliv
• výsledky svědčí o určité racionalitě ve vnímání problémů spojených např. s válkou či otázkami asimilace
• výzkum prozradil určitou naději (např. pozitivní náhled na problémy, na druhé lidi, na papeže, také na muslimy, je tu jednoznačně pozitivní vnímání ukrajinských uprchlíků apod.)
• výsledky prozrazují značnou názorovou neukotvenost (30% neví, nebo jsou úplně indiferentní)
• výzkum ukázal postoje křesťanů jako určitý kontrastní pohled vůči společnosti (lze se odvolat na Benedikta XVI. a jeho výrok o potenciálu konstruktivní menšiny)
• výzkum nastolil určité výzvy v podobě otázek: Jak vidí některé trendy běžní křesťané a jak se to liší od pohledu hierarchie, teologů apod. → dalo by se pokračovat i kvalitativním výzkumem, zjišťovat veřejné mínění mezi křesťany atp., a to i za cenu toho, že by šlo o tzv. nereprezetativní výzkumy; druhou možností je pokračovat i reprezentativním výzkumem, na který by ovšem bylo potřeba sehnat dostatek prostředků

Diskuze

• v následující diskuzi, která pokračovala až do oběda, se účastníci shodli převážně na tom, že výzkum zřetelně naznačuje, že čeští křesťané zatím více preferují institucionalizovanou víru před charitativní → zpravidla se očekává iniciativa shora, úkony ze strany kléru („vysluhování bohoslužeb“), ale je zde obecně menší připravenost k vlastní iniciativě a zodpovědnosti spojené s rizikem → to nastoluje obecnější otázku po umístění a roli charity v rámci křesťanství a potřebě její aktivní podoby
• jako princip řešení bylo navrženo hledat příklady dobré praxe tam, kde fungují → ukázalo se, že takové příklady nezřídka existují i v kontextu českého křesťanství, často však postrádají systémovou podobu
• v diskuzi bylo poukázáno na obtížnost konkrétních „technických“ kroků a opatření při řešení problémů vyplývajících z uprchlické krize, i na skutečnost, že je nelze od teoretických úvah oddělit jako druhořadé; zároveň se diskutovalo nad nutností vyjasněnosti principiálních hodnotových postojů, z nichž konkrétní kroky pomoci či odmítání vyplývají

• Mgr. Ján Kočerha, ředitel Řeckokatolické charity, činný v pastoraci – dostavil se v průběhu dopoledního programu jako host a posluchač a projevil dobrou vůli k případné spolupráci mezi charitou a SO ČBK

SOBOTA odpoledne

• přednáška + prezentace Mgr. Karel Čada (interní doktorand na Institutu sociologických studií AV UK Praha), téma: výzkum Sociálně vyloučené lokality v ČR
  • přednášející představil výsledky výzkumu ohledně problematiky tzv. sociálního vyloučení (SV); výzkum si objednalo Ministerstvo práce a sociálních věcí z důvodu zmapování sociálně vyloučených lokalit (SVL) a reálného stavu spojeného se sociálním vyloučením
  • výzkum proběhl dvakrát v rozmezí 9 let (2006, 2015), cílové zadání ze strany ministerstva hodnotil přednášející jako nezřetelné: určení sociálně vyloučené lokality má často sebedeklaratorní charakter (vyjádření místních expertů); nevyjasněné jak zadání výzkumu, účel, tak prezentace výsledných dat (formálně se jednalo o projekt pro evropskou komisi a následnou možnost čerpání financí z evropských fondů na podporu řešení dané problematiky)
  • definice SV = sociální vyloučení = nahradilo v 90. letech dříve používaný pojem chudoby, který problém redukoval na ekonomickou složku → ten pojem se týká celého společenského života (nejen nižší příjmy, ale i snížený přístup na trh práce, horší přístup k veřejným službám jako zdravotní péče apod. → tzn. lidé ze SVL volí alternativní přístupy řešení, nacházejí se v šedé zóně nebo úplně mimo trh práce, nestandardní formy půjček, zhoršená politická participace: tj neúčastní se voleb, nejsou aktivně mobilizováni, ….)
• chudoba běžných enkláv (v rámci „standardní“ společnosti) je ještě jiná než chudoba nově vznikajících vyloučených lokalit
• levicová kritika: ten pojem zakrývá řadu jiných nerovností, které procházejí celou společností a navíc sugeruje, že „ti druzí“, co nejsou vyloučení, jsou v pořádku
  • SVL = neutrálně etnický pojem, přestože v dominantním diskurzu sociální politiky se to „obsazuje“ romským etnikem → daný výzkum se týká SVL-lidí, SVL-lokalit a týká se tedy i Romů
  • SVL = prostor (dům, ulice, čtvrť), kde se koncentrují lidé, u nichž lze identifikovat znaky spojené se sociálním vyloučením → teoretická konceptualizace (identifikace hlavních dimenzí): trh práce, kontakt se sociálním okolím, veřejné služby atp. → identifikace lokalit s rizikem sociálního vyloučení: počet příjemců příspěvku na živobytí, životní podmínky, vnější identifikace, … → popis sociálního vyloučení sociálně vyloučených lokalit: indikátory vyloučení z trhu práce, indikátory kontaktu se sociálním okolím, indikátory přístupu k veřejným službám atp.
  • ne všechny SVL lokality jsou i prostorově vyloučené (jako třeba mostecký Chánov: tam jsou předsudky oboustranné) x brněnský Cejlon, který je v centru města a dochází tam ke kontaktu, poslední roky tzv. sociální mix, tzn. bydlí tam už třeba studenti z míst, která jsou izolovaná a daleko; svébytným příkladem jsou tzv. olašští Romové, kteří bydlí v blocích dohromady a nedochází ke kontaktu s „bílými“, neužívají jejich zařízení
  • zhoršený přístup a špatná komunikace: nikdy to není jen jednostranné (vidíme, že v řadě projektů jsou občané SVL vnímáni jako objekty, nebo: při přípravě rozvojových plánů se nepočítá s jejich aktivním zapojením atp.); nedá se paušalizovat, např. ano, závislostní chování najdeme častěji v SVL, ale ne všude a ne stejné atp.
  • SVL dělá bohužel velmi viditelnou třeba jen jeden „kriminálník“, který mezi nimi bydlí
  • vývoj počtu SVL a jejich obyvatel
• cca 95.000 až 115.000
• počet těchto obyvatel SVL se zvýšil od roku 2006 téměř o polovinu (je to často tím, že se tam už narodili, ne že do toho spadli)
• lze odhadovat, že v podmínkách SVL žije přibližně 7.5000 až 9.500 dětí v předškolním věku, z toho až 3.000 pětiletých (z toho lze odhadnout, kolika dětí se může týkat zavedení povinné předškol. docházky)
• v SVL dochází k sestupné mobilitě (generace dětí je na tom ještě hůře než generace rodičů)
  • reflexe současné metodologie: metodologie neumožňuje
• kontinuální evaluaci politik
• reagovat na aktuální vývoj
• vzhledem k ochraně osobních údajů poskytnout plně transparentní výstupy
  • reflexe definice SVL: jedna definice zahrnuje charakterově rozdílné lokality vyžadující různé formy intervence + chápání SVL se výrazně liší v odborných a politických dokumentech a ve veřejné diskuzi + důraz na symbolické vyloučení směšuje sociální a etnickou rovinu (prostě lidé si představují pod týmž označením jiné věci; řada obcí to nechce řešit, aby nevytvářely stigma, které dopadne na všechny; když se to chápe a řeší primárně jen v etnické rovině, ztrácíme ze zřetele etický rozměr a také se to neúměrně „nafoukne“ atp.)
  • SVL jsou nejvíce kumulovány v ústeckém, karlovarském, olomouckém a moravsko-slezském kraji; nově přibyl větší počet menších lokalit – zejm. na úrovni hranic krajů (vnitřní periferie): často relativně hůře vyspělé → to se velmi odráží na celkové situaci (horší dostupnost všeho, i sociál. služeb); týká se to i vesnic obecně (často vylidněných) → vznik jakýchsi migračních pásem + zároveň úbytek SV-lidí ve velkých městech (Praha, Brno – absolutní čísla tam sice vedou, ale při přepočtu na hlavu ne), zatímco v Ostravě je to živý problém
  • věková struktura obyvatel SVL: výrazně mladší než v ČR jako celku, ale i tady přibývají (lehce) i staší obyvatelé → postupně se bude muset řešit otázka, co dělat s lidmi, kteří strávili život v SVL? (tzn. nevznikl jim nárok na nic – na důchod atp.), neboť bavíme-li se o SVL, pak se často bavíme o tom, jak je „vrátit“ do společnosti, což v případě těch starých je irelevantní
  • ukazuje se, že dlouhodobé animozity („každodenní rasismus“) ve společnosti se projevují pak také i u problematiky SVL (např. „bílé“ matky nechtějí sdílet hřiště s romskými, nebo „bílí“ důchodci nechtějí být v domově důchodců se starými ze SVL, …)
  • bydlení: často přímo definuje i SVL, je to s tím signifikantně spjato; trend:
• vzrostl počet lidí, kteří bydlí na ubytovnách
• na druhé straně se zdá, že ubylo extrémních případů – ubylo lokalit, kde převažují neobyvatelné budovy (částečně je to způsobeno i přirozeným zánikem takových budov)

- doplatky na bydlení: opět v těch problematických krajích nejhojněji, a podobně se tam k tomu nakupují nové problémy (tzn. tam, kde už problém byl, se přidá další)

• bydlení a děti v předškolním a školním věku (otázka reprodukce sociálního vyloučení): z toho počtu dětí, které v této lokalitě žijí (7.500–9.000), žije cca 40% v nevyhovujících lokalitách (tzn. vysoké stáří a nízká kvalita bytového fondu, přeplněnost bytů, vysoké náklady na chod bytů = energetické úniky, plýtvání, i na údržbu bytového fondu, zároveň nedostatečná právní ochrana nájemníků, obtížně vymahatelné pohledávky majitelů bytového fondu, rodina nemá často k dispozici vlastní sociální zařízení ani kuchyň, žádný dětský koutek, nedostatek teplé vody, výskyt parazitů a bakterií)
• možné důsledky: zpožděný kognitivní vývoj (kognitivně méně stimulující prostředí), častá migrace brání kontinuálnímu vzdělávání (se stejným pedagogem, v jednom školním kolektivu), vliv stresu na kognitivní vývoj dítěte) → vyšší nemocnost (protože vyrůstají v environmentálně zatíženém prostředí, a to jak vnějším, tak vnitřním; také v méně bezpečném prostředí) → vyšší počet zameškaných hodin → další vyloučení a izolace
• trh práce:
• až 85% ze SVL je nezaměstnaných
• přibližně až 20ti procentům SV-lidí nezaručuje ani zapojení do trhu práce vymanění ze SVL
• nezaměstnanost vyšší v etnicky homogenních lokalitách a ve venkovských lokalitách (počet uchazečů na jedno pracovní místo může být třeba až 23 uchazečů) → nestačí jen nabízet rekvalifikace (protože v té jejich lokalitě prostě žádná místa nejsou)
• místní experti v obcích odhadují, že zkušenost s prací načerno má až 50% obyvatel SVL (často jim ti zaměstnavatelé ani nechtějí regulérní práci dát a nabídnou jim jen práci načerno)
  • vzdělávání – pouze základní vzdělání má až 10% obyvatel SVL; nová generace v průměru horší než rodiče; čím více etnicky homogenní lokalita, tím nižší úroveň vzdělání; vzdělávání v silně etnicky homogenních školách → tento trend klesá; negativní dopad migrace na školní úspěšnost a vývoj dítěte
  • v ČR máme velmi nesouměřitelné regiony co se týče vzdělávacích výsledků
  • docházka do MŠ – to může být klíčovým nástrojem, který by mohl pomoci řešit otázku vzdělávání dětí z SVL, zároveň i toto je třeba vidět v celkové návaznosti (ZŠ, SŠ)
• 48% romských dětí má nějakou zkušenost s formou předškolního přípravného vzdělávání
• 60% romských rodičů posílá své děti do MŠ, která není umístěna v SVL
  • faktory ovlivňující docházku do MŠ: zapojení do trhu práce; docházková vzdálenost od bydliště; ekonomické důvody; absorpční kapacita MŠ; věk a počet sourozenců: jestliže je matka doma a stará se o další děti, nemá takovou motivaci dítě do školky posílat)
  • efektivita předškolního vzdělávání
• silný vliv předškolního vzdělávání na kompetence
• pozitivní vliv délky docházky (romské děti začínají v průměru později)
• pozitivní vliv intenzity docházky (romské děti tam tráví menší počet dnů v týdnu)
• slabší vztah mezi dosaženými kompetencemi a rodinným zázemím v sociálně vyloučených domácnostech

Závěr: Jedná se o složitou, víceúrovňovou problematiku, jež dosud není uspokojivě zmapována a jejíž řešení principiálně ztěžuje tzv. rezortismus (úhel pohledu vždy jen určitého rezortu, neschopnost celkové koncepce). Do budoucna se zde nabízí velký prostor k pomoci; měl by do toho vstoupit někdo další, kdo je nezávislý na státu, nějaký sociální aktér (např. charitativní církevní organizace, které to financují a mohou být například kritické vůči samosprávám (je-li to potřeba), nebo zkrátka jednat samostatně a nezávisle.

Diskuze

• v diskuzi se zvažovaly možné průsečíky mezi problematikou SVL a problematikou migrace – ano, už v tuto chvíli existují u nás místa, která splňují charakteristiku SVL a zároveň jde o migranty (např. některé vietnamské komunity); někdy se to pojí s dalšími faktory (např. že jim skončí smlouva a než se „chytnou“ jinde, nastane problém); někdy byly už předem umisťovány azylantské domy do SVL, což je samozřejmě problém (bez infrasktruktury nemůžeme nikoho integrovat)
• souvislost mezi zdravotně poškozenými a SVL se ve výzkumech nepotvrdila
• diskutující označovali problém romské komunity za skutečně reálný problém ČR (na rozdíl od problematiky uprchlictví, která se odehrává převážně v teoretické rovině)
• bylo zdůrazněno, že praktická pomoc ze strany církve přichází snáze z oblastí, kde má církev sama aktivní zázemí (praktikující věřící), což v SVL obvykle není
• dále bylo poukázáno na variantu sociálního vyloučení starých lidí do budoucna, kdy bude jejich počet narůstat → ukazuje se jako nemoudré přenechávat tuto péči či aktivity soukromým aktérům, protože už jen kontrola standardů se státu prodraží víc, než kdyby byl zřizovatelem on sám
• diskutovalo se o kriminalitě Romů
• diskutovalo se o roli církve v otázce SVL – církev by se mohla v budoucnu stát oním aktérem, který by se postavil mezi SV-lidi a stát, a mohla by nezávisle a autonomně rozvíjet koncepci účinné pomoci v konkrétních kontextech reality

• Závěrečná interní diskuze členů SO ČBK
  • o sobotním večeru proběhla závěrečná interní diskuze, v níž J. Šrajer nadhodil témata, která budou projednávána na programu listopadového pracovního setkání skupiny

• V neděli oslavili účastníci semináře společnou bohoslužbou v místním klášterním kostele v Hejnicích ukončení víkendového výjezdu.

zapsala: Lucie Kolářová