V čase předvolební kampaně, před říjnovými parlamentními volbami, jsme již notně konfrontováni s jejími průvodními jevy: se zviditelňováním politických stran, korupčními kauzami, nepravdami i cílenou lží, populistickými sliby, propagandou, stíháním politiků, apod. Již tak dost pro občana, voliče, aby tím vším byl dezorientován a značně frustrován. Nejde však jen o to, že někdo chce získat hlas voličů a používá k tomu všechny dostupné prostředky. To zásadnější se přitom zdá být skryto za oním předvolebním „humbukem“. Jde o stav společnosti, o mravní klima v ní, o vnímavost občanů k dobru a zlu, k pravdě a spravedlnosti. Onen předvolební humbuk nastavuje v tomto směru zrcadlo, ve kterém se můžeme bez příkras, docela nemilosrdně, vidět takoví, jací skutečně jsme. Tato reálná „substance“ nakonec v nadcházejících volbách rozhodne o budoucí perspektivě národa i kvalitě našich životů.
V souvislosti s žádostí policie o vydání poslanců Babiše a Faltýnka k trestnímu stíhání mě zaujala reakce většiny politologů a sociologů, kteří vyjádřili názor, že tato skutečnost volby příliš neovlivní. Mimo jiné to vypovídá o něčem nezdravém ve společnosti. Vypovídá to o elementární nedůvěře občanů v základní demokratické instituce: policii a soudy. Hlavní je však u nás, občanů, rezignace na hledání dobra a odmítání zla. Buď to již neumíme (chybí nám kritické myšlení), nebo je nám to jedno. Neptáme se po pravdě a spravedlnosti, po tom, kde je dobro a kde zlo, zajímají nás jen přísliby politiků, že se budeme mít dobře. Jsme tak ve skutečnosti mlčící, lehce manipulovatelnou většinou, která uvěří každému, kdo se dokáže náležitě podbízet. Pokud tomu tak je – a obávám se, že ve většině případů ano –, pak jsou zbytečné nářky na nezodpovědnost a zkorumpovanost tam těch nahoře a neopodstatněné obecné znechucení lidí z politiky.
Kvalita demokracie se odvíjí mimo jiné od toho, nakolik dokážeme kontrolovat ty, kterým je svěřena moc, zda ji využívají ke službě společnosti nebo ve svůj prospěch. Pokud na tuto kontrolu rezignujeme, nesmíme se divit důsledkům, které to přinese. Volby jsou svátkem demokracie. Aby tomu tak bylo, je třeba volit zodpovědně. Nerozhodovat se jen na základě volebních slibů a proklamací (emocí), neuvěřit bez rozmyslu „pí ár“ agenturám, které se snaží prodat zboží, v tomto případě politickou stranu a její představitele. Volit zodpovědně znamená nerezignovat na rozlišování dobra a zla. Znamená to také nemyslet jenom na sebe, ale i na budoucí generace, na právo a spravedlnost v naší zemi. Ztratíme-li víru v tyto hodnoty, ztrácíme tím víru i v lepší budoucnost. Jsme za ni ovšem tak jak tak odpovědní, stejně tak jako velká většina našich (pra)dědů a (pra)babiček, kteří v roce 1946 volili tak, jak volili a důsledky jejich volby pociťujeme dodnes.
