Otázky a odpovědi k diskusi nad 1. kapitolou encykliky Laudato si´

„Co se děje našemu domovu“

(čl. 17 - 61)

online seminář uskutečněný 21. dubna 2021

 

Hosty byli:

Prof. RNDr. Hana Čížková, CSc., profesorka ekologie na Jihočeské univerzitě celoživotně se věnující výzkumu ekologie mokřadů a hospodaření s vodou v krajině

Prof. RNDr. Bedřich Moldan, CSc., dr.h.c., bývalý ministr životního prostředí a předseda Komise pro udržitelný rozvoj OSN.

       

---

Otázky, které zazněly:

Papež František hovoří rozporu mezi rychlostí biologické evoluce a rychlostí změn vnucované lidskou aktivitou (čl. 18). Je tomu tak? Pokud ano, jak tomu rozumět? Jaké to může mít dopady na život člověka a civilizace?

Čížková: Ano, je tomu tak. Rychlost současného civilizačního vývoje je skutečně nesmírná a navíc stále vyšší. S tím souvisí i rostoucí tempo našeho života, které vůbec nerespektuje přirozené rytmy biologických systémů. Podle mého názoru je to způsobené enormním tlakem na výkon, jemuž se člověk jako jednotlivec těž ko vzpírá. A jaké to má dopady? Ničivé. Podle psychologů je osobní tempo částečně vrozená dispozice a je jedním z hlavních předpokladů spokojenosti. Když ho nerespektujeme, riskujeme psychické potíže jako poruchy spánku, úzkostné stavy nebo poruchy koncentrace, které časem mohou vyústit i do psychických onemocnění.

Moldán: To je opravdu zásadní otázka. Rychlost současného civilizačního vývoje je skutečně nesmírná a navíc stá le vyšší, není to kompatibilní s tempem lidského života, ale ani s přírodními procesy. V současné době, v  é ře, kterou nazýváme antropocénem, lidé ukrajují stanoviště přírodních druhů, vnášejí druhy invazní, častoagresivní, fragmentují krajinu a způsobili globální klimatickou krizi spojenou s oteplováním a mnoha dalšímijevy. Živá příroda se těmto hlubokým a zejména velmi rychlým změnám nedokáže účinně přizpůsobovat.

 

Papež hovoří o větší ekologické uvědomělosti určité části populace (čl. 19). Platí to globálně či jen kontinentálně, případně lokálně? Jak je tomu podle Vás v ČR?

Čížková: Podle posledních výzkumů vnímá zhoršování stavu přírody a životního prostředí vnímá stále více lidí, hlavně mladých. To se promítá do různých ekologických iniciativ a postupně i do národních legislativ a mezinárodních úmluv.  V legislativě v globálním srovnání asi nejdále dospěla Evropská unie. A jak jsme na tom u nás v České republice? Podle mnoha zahraničních odborníků máme velmi osvícený zákon na ochranu přírody a krajiny. V jiných oblastech, jako je např. čistota povrchových vod nebo racionální využívání obnovitelných zdrojů energie, na jiné státy EU spíše dotahujeme.

Moldán: Poslední výzkumy veřejného mínění ukazují, že zejména mladí stále lépe chápou environmentální souvislosti, zejména otázky změny klimatu. Vidíme tady zřetelný posun k lepšímu.

 

Papež zmiňuje různé druhy znečištění: ovzduší, půdy, vody. Mluví o zemi měnící se na „obrovskou skládku“ (čl. 21). Odpad a chemické produkty mohou podle něho vyvolat efekt bioakumulace v organismech obyvatel sousedních zón. Můžete nám tento problém blíže osvětlit?

Čížková: Mluvíme o látkách, které v těle zůstávají dlouhou dobu, a pokud se přijímají pravidelně např. s potravou, postupně se hromadí a působí zdravotní problémy. Typickými příklady jsou tzv. těžké kovy, k nimž patří arzén, kadmium, chrom, olovo a rtuť. Nebezpečné jsou také mnohé syntetické organické látky, mezi nimi složky různých lepidel, plnidel nebo barviv, které třeba sami používáme. Velkou neznámou jsou chemikálie používané v zemědělství. Jejich vlivy sice výrobce musí testovat, ale krátkodobé testy nemohou ukázat dlouhodobé dopady a také nezjistí účinky směsí těchto látek.

 

Papež vyzdvihuje kulturu recyklace, která je patrná ve fungování přirozených ekosystémů, resp. vznáší výtku, že jsme nedokázali vytvořit cyklický model produkce, kterému brání kultura typu „použij a vyhoď“ (čl. 22). Je tato kritika na místě s ohledem na to, co se v posledních desetiletích v tomto směru pozitivního děje?

Čížková: Souhlasím s papežem, že pokrok v tomto směru je stále velmi skromný. V mnoha (byť zdaleka ne ve všech) průmyslových zemích jsme se sice již naučili třídit odpad, ale z něj se stále roztřídí jen část, např. u nás v r. 2019 to bylo kolem 40 %. A z roztříděných odpadů se využije také jen část, např. u plastů asi 30 %. Nevytříděný a nevyužitý odpad končí v horším případě v oceánech, v tom lepším na skládkách (v ČR nyní kolem 40-50 % veškerého odpadu) nebo ve spalovnách (v ČR kolem 10-20 % odpadu), jejichž provoz je ale drahý a je spojen s produkcí řady toxických látek. Takže k optimismu máme stále daleko …

Moldán: Situace se sice chápe, ale pokrok v realitě je minimální, a některé jevy jsou velmi špatné, např. plastový odpad v oceánu, mikroplasty, které jsou všudypřítomné, včetně našeho vlastního těla..

 

V otázce globálního oteplování sdílí papež názor, že je to především důsledek lidské činnosti. Mluví především o koncentraci skleníkových plynů či o odlesňování za účelem rozšiřování zemědělské půdy (čl. 23). Je takovýto názor odborně zdůvodnitelný?

Moldán: Podobně jako i ostatních částech Encykliky je papež František plně v souladu se současným vědeckým poznáním. Hlavní příčinou globální klimatické krize spojené s oteplením a mnoha nepříznivými jevy (zvyšování hladiny oceánů, častější bouře a záplavy, ale i sucho nebo vlny horka či mrazů) je zvýšení koncentrace skleníkových plynů v ovzduší. To je důsledkem spalování fosilních paliv, odlesňování, intenzivního zemědělství či průmyslové výroby.

 

Papež upozorňuje na riziko nevídané klimatické změny a bezprecedentní destrukce ekosystémů [úbytek tropických pralesů, kyselost oceánů, narušení mořského potravního řetězce, zvýšení hladiny moří (ohrožení čtvrtiny světové populace). Mluví o ohrožení zvláště těch nejchudších a o s tím spojeném problému migrace] (čl. 24, 25).  Je tato predikce opodstatněná? Dá se s tím něco dělat?

Moldán: Je plně opodstatněná, ale něco účinného dělat je jiná věc. Lidé sice vyjadřují svou podporu ochraně přírody, klimatu a životního prostředí, ale jsou ochotní pro to udělat jen velmi málo. Platí to jak pro situaci u nás doma, tak v mezinárodním měřítku pro nedostatek mezinárodní solidarity zejména mezi bohatými a chudými státy.

 

Papež vybízí k rozvoji obnovitelných zdrojů energie. Vyzdvihuje přitom mimo jiné investice do energeticky úspornějšího způsobu produkce a dopravy (čl. 26). Jak z tohoto pohledu hodnotíte nastolený trend výroby elektromobilů?

Moldán: Elektromobily jsou obecně dobré, ale: Nesnižují nedobrou civilizační závislost na autech obecně, a zejména jsou závislé na produkci obnovitelné energie, sofistikované distribuční síti. A lidé zejména nejsou nijak ochotni měnit svůj způsob života, s auty velmi těsně svázaný.

 

Za velký problém považuje papež dostupnost k základním přírodním zdrojům, především vodě. Přístup k ní považuje za základní všeobecné lidské právo. Za problém považuje znečištění vody (podniky, domácnosti), plýtvání s ní nejen v rozvinutých, ale i rozvojových zemích (částečně problém výchovy), tendence k privatizaci zdrojů vody. Jejich ovládnutí velkými světovými koncerny může podle něho být hlavním zdrojem konfliktů tohoto století (čl. 27-31). Co o tom soudíte? Co můžeme dělat pro odvrácení zmíněných hrozeb osobně, institucionálně, globálně?

Čížková: Podle mého názoru problém dostupnosti a kvality vody v naší republice (a obecně ve vyspělých zemích) dokážeme vyřešit. Ovšem pokud se globálně zvedne teplota o dva stupně, co se bude dít v oblastech, kde je sucho už dneska? V oblastech s nedostatkem vody, jako je subsaharská Afrika a kontinentální Asie, tam nedostatek vody nekončí válkou, ale tím, že se lidé na venkově zemědělstvím neuživí a odchází do velkoměst. Tam spousta z nich končí ve slumech a dalších vyloučených lokalitách, protože na městský život nejsou připraveni ... 

Moldán: Samotná privatizace nemusí být fatální problém, pokud je principiálně pod kontrolou místních komunit. Velmi záleží na lokání situaci, jak co do dostatku či nedostatku vody, ale také na místních tradicích, jak se s vodou hospodaří a jak je zavedena její správa.

 

Problémem je podle papeže i ztráta biodiverzity, jako je úbytek pralesů a lesů, určitých živočišných druhů, hmyzu a podobně (čl. 32-35). Není to ale přirozený proces? Technologické zásahy na kompenzaci za vyhynutí druhů jsou podle papeže spíše lékem, který je horší než nemoc, kterou chceme léčit. Souhlasíte s tím? Jak nahlížíte otázku biodiverzity a stavbu dálnic v ČR?

 

Moldán: Ztrátu biodiverzity považuji za stejně velkou hrozbu jako změnu klimatu, jen je méně viditelná a méně pozornosti se tomuto problému věnuje. Živá příroda na celém světě je stále více ohrožena celým komplexem procesů, které jsou spojeny se stále rychleji expandující ekonomikou a technikou. Stavba dálnic v ČR je jistě též problém, ale nikoliv úplně centrální.

Čížková: Ztrátu biodiverzity výstižně popisuje Marek Orko Vácha ve své knize Tváří v tvář Zemi. Ano, rostlinné a živočišné druhy sice vymíraly vždycky, ale v průměru podobnou rychlostí se vyvíjely nové. Současné vymírání druhů je šestou takovou událostí v geologické historii Země, ale je daleko nejrychlejší. Podle jednoho z odhadů mizí jeden druh každých osm hodin. Do toku 2100 by touto rychlostí vymizelo kolem poloviny druhů. A to nemluvíme o mikroorganismech…  

 

Papež také zmiňuje ohrožení Amazonie ekonomickými zájmy nadnárodních společností (čl. 38). Hraje z tohoto pohledu Amazonie nějakou významnější roli s ohledem na ekologickou rovnováhu planety?

Moldán: Zcela určitě hraje, především pro svou bohatou zásobu biodiverzity, největší na planetě. Má také význam pro regulaci klimatu. Ovšem zároveň představuje dosud ne plně využitý ekonomický zdroj pro chudou Brazílii. A tady je velký problém mezi globální potřebou ochrany a tlakem místní ekonomiky, reprezentované presidentem Bolsonarem.

Čížková: Chtěla bych upozornit na mimořádnou nebezpečnost ubývání tropických pralesů. Není les jako les, ty tropické jsou mimořádně citlivé. Když se tropický prales vymýtí nebo vypálí, obnažená půda velice rychle degraduje a nová vegetace se od původní velmi liší. Začínají se objevovat vědecké studie, které dokládají příznivý vliv lesů na množství srážek. Nikdo neví, jaké důsledky pro klima by mohlo mít, pokud by se významně zmenšila rozloha pralesů např. v Amazonii.

 

Papež se dotýká také problému monokultur při vysazování lesů, nekontrolovaného výlovu ryb, destruktivních metod rybolovu a zvyšování teploty oceánů (čl. 39-42). Můžete k daným problematikám říci něco bližšího? ss

Moldán: Určitě má ve všem pravdu. Problém lesních monokultur vnímají i naši lesníci a postupně se snaží jej řešit. Otázky ochrany oceánu jsou nám možná vzdálenější, ale nepochybně je vnímáme jako velmi vážné. K těm uvedeným, jež jsou opravdu zásadní, můžeme ještě přidat zvyšování kyselosti mořské vody.

 

Papež hovoří také o nezdravých podmínkách života ve velkoměstech. Vyzdvihuje potřebu ekologické a humánní architektury (čl. 44). Jaké možnosti v této oblasti vidíte?

Čížková: Pomineme-li kulturní aspekty, asi nejpalčivějším problémem velkoměst je jejich přehřívání (ve dne až o 10 stupňů), které se při předpokládaném oteplování bude dál zvětšovat. Základní technická řešení jsou známa: energeticky pasivní domy, zelené střechy a stěny, zachycování dešťové vody a její využití pro zalévání městské zeleně, atd. Potíž je, že se tato opatření uvádí do praxe velmi pomalu a jsou tu jen pro někoho, kdežto jiní sotva přežívají v  naprosto nedůstojných podmínkách.

Moldán: Má jistě pravdu, znám některé architekty, kteří to dobře chápou i u nás (např. pan architekt Brotánek). Budovy jsou vůbec největšími spotřebiteli fosilních paliv (na vytápění, klimatizaci atd.), dnes se zaměřuje pozornost jak na nové stavby, tak na zlepšení těch stávajících, a je velká snaha podstatně zvýšit účinnost využívání potřebné energie.

 

Papež zmiňuje též význam médií a digitálního světa na ekologii životního stylu a mezilidských vztahů (čl. 47). Jak byste v tomto směru hodnotili vliv českých médií?

Čížková: Podobně jako ve světě se i v Česku různá média liší v tom, jaké informace pro své publikum vybírají a jak korektně s nimi pracují. Ale ani poměrně solidní velká média mezilidské vztahy nijak zvlášť nekultivují a svým zaměřením na masové publikum nepřímo podporuji konzumní životní styl. Podobně jako papež ale vidím ještě větší nebezpečí v nadužívání sociálních sítí jako náhrady reálných vztahů. To se v plné míře týká i naší republiky.

Moldán: Obecně nejsou moc environmentálně vzdělaná [média, pozn. red.], ale lepší se to. Zejména vidím kladný vliv světa okolo nás, kde se těmto otázkám věnuje podstatně větší pozornost, a k nám to postupně, bohužel velmi pomalu, také doléhá.

Papež zmiňuje též ekologický dluh zvláště mezi Severem a Jihem související s obchodní nerovnováhou mající dopad na ekologii a využívání přírodních zdrojů (čl. 51). Jakou roli byste v tomto směru připisoval Číně? Jak do budoucna predikujete rozvíjející se ekonomiku Indie a s ní spojené ekologické dopady?

Čížková: Chtěla bych začít obecněji rozdílem mezi Severem a Jihem, který chápu jako rozdíl mezi zeměmi euroatlantické oblasti a bývalými koloniemi. Do nich jsme vyvezli nejen pokročilé technologie, ale i životní styl typu „použij a vyhoď“. To platí i o Indii a Ćíně. Průmyslová výroba a zemědělství i životní styl v obou těchto zemích vedou k enormnímu znečištění půdy, vod i ovzduší a k hromadění odpadů. Jak se bude situace vyvíjet dále, je těžko předvídatelné.

Moldán: To jsou určitě vážné problémy, a velmi obtížně řešitelné, viz jen částečný úspěch programu COVAX, což je globální program pro pomoc chudším zemím pro získání vakcín proti covidu. Bohužel se až dosud zapojila jen EU.

 

Papež vidí úzkou souvislost mezi devastací životního prostředí a lidským etickým úpadkem. Zároveň se dovolává vytvoření normativního systému, který zajistí ochranu ekosystému (čl. 53-55). Jak podle Vás tyto požadavky, tzn. osobní konverzi, změnu životního stylu a vytvoření normativního systému v praxi provazovat? Nebo si myslíte, že jedno bez druhého je možné?

Čížková: Osobní konverze vychází z přijetí nových hodnot. V kontextu encykliky jde o odpovědnost člověka za další složky stvoření. To nelze redukovat na kontrolu určitých parametrů životního prostředí. Papež zdůrazňuje, že jde o kvalitu vztahů. Jsem přesvědčená, že hlavně mladí lidé tuto podstatu chápou a jsou schopni tak i žít. To se postupně promítá do strategických dokumentů a zákonných norem, byť mnohdy neúplně a s velkým zpožděním. Normativní systém pro jednotlivce si ale nedovedu představit.

Moldán: Adekvátní „normativní systém“ si nedovedu zatím moc představit. Ale situace se mění a mnoho světových lídrů alespoň slovně takové tendence podporuje. Snad se slova alespoň částečně promění v činy.

 

Nakonec papež hovoří o v některých zemích pozitivních příkladech zlepšování životního prostředí (čl. 58). Můžete nějaký takový pozitivní příklad uvést? Dá se něco ukázat i v ČR?

Čížková: Zdařilá je podle mého názoru novela Zákona o ochraně přírody a krajiny přijatá v r. 2017, k umírněnému optimismu opravňuje nový zákon o odpadech z r. 2020, suché roky přesvědčily mnohé lidi včetně zemědělců o potřebnosti zadržovat vodu v krajině … všechno to jsou drobné krůčky na cestě, která bude ještě hodně dlouhá.

Moldán: Zejména současná politická scéna v ČR žádný pozitivní příklad opravdu nepřináší. Naději vzbuzuje rostoucí aktivita mnoha nevládních organizací a zejména mladých lidí, jmenoval bych například Fridays for Future. Snad se něčeho dočkáme v rámci volební kampaně nebo s novou vládou.

 

 

(redakčně upraveno)