Přečtěte si článek Jiřího Šenkýře o významu synody. Text nabízí přínosný vhled do dané problematiky, a to zejména v souvislosti s nadcházející biskupskou synodou. Ta se započne v říjnu tohoto roku.
Jak se liší církevní jednání a rozhodování od světského? Církevní jednání může být koncil, synoda, řádová kapitula, farní rada, zatímco světské (necírkevní) jednání se označuje jako zastupitelstvo, schůze, kongres, sjezd, parlament.
V koncilním dokumentu Christus Dominus čl. 38 se praví: „Posvátný všeobecný sněm si přeje, aby synody a koncily … s novou silou ožily“. Proto v roce 1965 ustanovil papež Pavel VI. biskupskou synodu, která se dle potřeby schází k řešení aktuálních církevních otázek. U nás svolal kardinál Vlk národní synodu „Plenární sněm katolické církve v ČR“ v devadesátých letech. Sněm začal s velkým nasazením sněmovních kroužků, dokončen byl v roce 2005, ale jeho dopad na život naší církve byl velmi malý. Možná by bylo dobré se k historii tohoto sněmu vrátit a popsat chyby, ke kterým došlo (např. některé připravované dokumenty byly před hlasováním staženy).
Co tedy potřebuje naše církev změnit? Synodalita znamená decentralizaci církevního uspořádání, protože nejlépe popsat problémy mohou jen ti, kteří je prožívají. Nastolit nové vztahy mezi kněžími a laiky. Někde fungují dobře, někde ne. Chybí instituce, které by podněty laiků přenášely na biskupství (technicky není možné, aby každý zajel za svým biskupem). Chybí zpětné vazby, aby se laici dověděli, jaké záměry má biskup. Občasný pastýřský list zdaleka nestačí.
Ve Skutcích apoštolů se popisuje první církevní sněm v Jeruzalémě: „Sešli se tedy apoštolové a starší, aby tu věc uvážili. Když se dlouho tak a onak rokovalo, vstal Petr a promluvil k nim: ´Jak víte, bratři, Bůh už dávno mezi vámi rozhodl, aby pohané uslyšeli slovo evangelia z mých úst, a tak aby přišli k víře. A Bůh, který zná srdce, dosvědčil jim (svou přízeň) tím, že jim udělil Ducha svatého právě tak jako nám. Nedělal tedy žádný rozdíl mezi námi a mezi nimi, když jim vírou očistil srdce. Nuže, proč nyní pokoušíte Boha tím, že učedníkům navlékáte chomout, který nedovedli snést ani naši otcové, ani my? Vždyť jsme přesvědčeni, že spásy docházíme milostí Pána Ježíše my stejně jako oni´. Celé shromáždění mlčelo a poslouchalo Barnabáše a Pavla, když podrobně vypravovali, jak veliká znamení a divy vykonal Bůh jejich prostřednictvím mezi pohany. Když přestali mluvit, ujal se slova Jakub: ´Bratři, poslyšte mě! Šimon vypravoval, jak Bůh udělal první krok, když si chtěl z pohanů získat lid pro sebe. S tím souhlasí slova proroků. Je totiž psáno: Potom znovu postavím rozpadlou Davidovu chýši, z trosek ji zase vystavím a do výše vyženu, aby i ostatní lidé hledali Pána, a všechny národy, které nesou jméno po mně. Tak praví Pán, který to vykoná. Je to rozhodnuto od věčnosti. Proto já soudím toto: Nenakládejme pohanům, kteří se obracejí k Bohu, žádná zbytečná břemena. Jenom jim písemně nařiďme, aby se vyvarovali všeho, co je poskvrněno modlářstvím, (dále) smilstva, masa z udušených zvířat a požívání krve. Neboť Mojžíš má od dávných časů po městech své kazatele v synagogách, kde se předčítá každou sobotu´. Tehdy se apoštolové a starší spolu s celou církevní obcí rozhodli, že ze svého středu vyberou několik mužů a pošlou je s Pavlem a Barnabášem do Antiochie, totiž Judu, kterému říkali Barsabáš, a Silu – vedoucí muže mezi bratry. A po nich poslali toto psaní: „Apoštolové a starší posílají bratrský pozdrav bratrům v Antiochii, Sýrii a Kilíkii, obráceným z pohanství. Dověděli jsme se, že vás někteří lidé z našeho středu znepokojili a popletli svými řečmi, ačkoli k tomu nedostali od nás žádné pověření. My jsme se tedy nyní jednomyslně rozhodli, že vybereme některé muže a pošleme je k vám zároveň s naším drahým Barnabášem a Pavlem, lidmi, kteří nasadili svůj život pro našeho Pána Ježíše Krista. A tak jsme vypravili Judu a Silu, aby vám to vyložili ještě ústně. Rozhodl totiž Duch svatý i my, že vám nemá být ukládáno žádné další břemeno kromě těchto nutných věcí: vyvarovat se toho, co bylo obětováno modlám, krve, masa z udušených zvířat a smilstva. Budete-li se těchto věcí chránit, jednáte správně. Buďte zdrávi.“ (Sk 15, 6–29)
Církevní rozhodování se liší od parlamentního jednání v zásadní věcí. V parlamentu (zastupitelstvu, spolku) rozhodují členové, v církevním shromáždění jsou to biskupové, teologové, kněží i obyčejní věřící, muži a ženy a Duch svatý. Na to upozorňuje papež František. V kázání na svátek Božího těla (7. 6. 2021) řekl: „Chybí-li údiv a klanění, není cesty, která by nás vedla k Pánu. Nebude synoda, nic...“.
Téma připravované synody bude: „Za synodální církev: společenství, spoluúčast a poslání“. Slavnostní zahájení synody proběhne ve Vatikánu za přítomnosti papeže ve dnech 8. a 9. října 2021. Místní církve zahájí synodální proces v neděli 17. října pod vedením svého biskupa. Nové na této biskupské synodě je to, aby se do celého procesu zapojil a více angažoval Lid Boží. Pro ten to ale znamená, aby se na synodu připravil a využil i dobu před oficiálním zahájením synody. V praxi to znamená požádat svého faráře, aby se ujal organizace přípravy. Kde se to nepodaří, je to na laicích, a ti musí začít sami (tak učí koncil). Je třeba vytvořit skupiny a začít se scházet: modlit se za synodu, vzdělávat se, uvažovat, jak by se církev měla změnit, aby více odpovídala Ježíšovu příkladu a začít číst překlady přípravného dokumentu synody, jakmile budou hotové.
Nabízím jedno z možných témat k promýšlení, a sice „o předpisech a vztazích“. Náboženství jsou většinou založena na předpisech či zákonech a jejich dodržování. K tomu mají instituce, které sledují jejich porušování a následně trestají. Ježíš své poselství založil na vztazích. Na vztahu k Bohu, na vztahu k bližním (a přírodě, protože ona je dílem Božím a je nezbytná pro lidský život). Naše obrácení spočívá ve změně našeho uvažování. Opusťme strach z porušování předpisů a přikloňme se k evangeliu. Ježíš přece trest za porušení předpisů židovského zákona (je jich snad 613) nahradil odpuštěním a oběť kozlů a býků, která očisťovala, nahradil svou vlastní obětí. První sněm v Jeruzalémě byl hlavně o přikázání vykonat obřízku. Bylo to velmi těžké rozhodnutí zrušit tak důležité přikázání. Navíc byla na obřízce postavena identita národa. Přesto sněm toto rozhodnutí udělal. Každý stát je založen na předpisech a zákonech. Na jejich dodržování dbají orgány státu – úřady, policie a konečné slovo mají soudy. Křesťanství je však postaveno na vztazích. V Ježíšově době platily v Izraeli židovské zákony i zákony Římanů. Ježíšovo učení světské zákony nerušilo (nadále se měla platit daň císaři), ale Ježíš ukázal na nový rozměr lidského života, a to na Boží vůli žít ve vztazích. Dnes vidíme, že bez vztahů na všech úrovních lidstvo nemusí přežít. Zákony a jejich vymáhání prostě nestačí. Když chybí pojivo vztahů, společnost se rozpadá. Chybí radost ze života a bez ní nebude budoucnost. Začít musí církev, protože ona je nositelkou radostné zvěsti, evangelia. A o tom by měla být synoda.
U nás máme jisté zpoždění dané desetiletími totality, kdy se církev nemohla svobodně rozvíjet. Nenaučili jsme se ve farnostech vést dialog o evangeliu. Věřící spoléhají na kněze, že všechno zařídí a jim stačí v neděli „jít do kostela“. Často chybí formace pro život z víry a jeho prožívání v běžném životě. Málokdo si dovede představit, že půjde v neděli do kostela a ještě jednou v týdnu na „setkání“. A všechno uplatňovat ve svém životě. Ale pozor. Toto není předpis. To je jedna z možností vyplývající ze vztahu k Bohu, k druhým lidem a přírodě. Hledání vlastní cesty ve svobodě Ducha svatého, který „vane, kam chce“, je naše volba. Duch svatý je v nás, působí v nás a je na nás, abychom s ním spolupracovali. Ve Skutcích apoštolů jsme v úvodu četli „rozhodl Duch svatý i my“. Nevytvoříme-li ze svého života vztahy, nemá co pokračovat do věčnosti. I když Ježíš vyhlásil jen dvě přikázání, tak obsah každého z nich je velmi bohatý a Duch svatý nás vede k jejich neustálé aktualizaci. Dnešní svět je velice složitě provázaný a láska k bližnímu dostává silně společenský rozměr. Klimatická změna ohrožuje všechny lidi. Církev je povolána učit, že právo na důstojný život mají všichni lidé, ne pouze bohatí. Migraci vyvolává klimatická změna (ke které přispíváme naším způsobem života) nebo války (do kterých dodávají zbraně často ti, kdo migranty následně odmítají). Migrace je velkou výzvou pro ty, kteří mluví o „lásce k bližnímu“.
Kardinál Parolin (v červnu 2021) varoval před protichůdnými zpolitizovanými vizemi: vítání versus ochrana hranic, solidarita versus bezpečnost, internacionalismus versus vlastenectví. „Jsou to protiklady, které nám dávají zapomenout na jediné, totiž konkrétnost každého člověka“. Bohužel, jak dále podotkl, „musíme připustit, že i mezi věřícími se lidé často nechávají vést spíše politickým přesvědčením, a nikoli radikálním slovem evangelia, které nás nabádá, abychom milovali bližního, každého bližního, a zvláště toho nejslabšího“. Naší další povinností je usilovat o záchranu světa s celou jeho bohatostí přírody a nezatíženým nahromaděnými odpady pro budoucí generace. I tato starost o budoucí generace patří do „lásky k bližnímu“. Možná to bude také jedno z témat synody. Každý z nás má své náměty, které cítí jako brzdu pro hlásání evangelia. Promýšlejme svoje témata, abychom je pak mohli použít při přípravě synody. Je naším úkolem, abychom se setkávali a společně přemýšleli o nové pastoraci. Na prvním místě ať je naslouchání Duchu svatému, který nabádá k jednotě, svornosti a harmonii růzností. Snadno by se mohlo stát, že prosazováním vlastních názorů a silovém hlasování o nich sice dojdeme k nějakým závěrům, ale ty nebudou v souladu s Boží vůlí. Naším cílem přece není hlasování, ale rozlišování toho, co Duch říká naší církvi.
Papež František nás tedy 8. října vyzve, abychom k tomuto oživení podle svých možností přispěli. Nové na přípravě synody je to, že papež František žádá všechny věřící, aby se zapojili. Sice už v roce 2015, před synodou o rodině, měl stejné přání, ale to bylo něco tak neslýchaného, že se u nás zapojilo jen pár skupinek. Ani biskupové svoji roli nezvládli, protože dostatečně rychle nezajistili překlady, neinformovali farnosti a nakonec ani nezveřejnili výsledek konzultací. Doufejme, že dnešní skutečnost bude o něco lepší. Ani laici většinou netuší, že by měli přispět svým dílem k přípravě synody.
Jiří Šenkýř
Odkazy:
https://www.vaticannews.va/cs/vatikan/news/2021-05/nova-forma-biskupske-synody.html
https://www.vaticannews.va/cs/vatikan/news/2021-06/andrea-tornielli-uzas-klaneni-a-synoda.html
https://www.christnet.eu/clanky/6561/nechame_se_inspirovat.url
https://www.cirkev.cz/cs/aktuality/210722grech-cirkev-je-synodalni-protoze-je-spolecenstvim
