Výzkum ekologických a ekonomických souvislostí již přinesl dostatek důkazů o provázanosti lidských aktivit s prostředím dnešního světa. Zapracování jejich závěrů do každodenního života však vyžaduje aktivitu dalších profesních skupin i široké občanské společnosti: v první řadě širokou osvětu, v návaznosti na ni potom jak strukturální změny v celospolečenském měřítku, tak i změny v prioritách a chování jednotlivců.
K tomu nás motivují i encykliky papeže Františka Laudato si´ a Fratelli tutti, které zdůrazňují mj. provázanost globální lidské společnosti. Pro nás jednotlivce není vždy jednoduché se v takto komplexní problematice orientovat. Pomoci v tom může myšlenková mapa, kterou navrhla Ing. Ludmila Barborková, účastnice online setkání k Františkově ekonomice v Assisi v listopadu 2020.
Při pohledu na myšlenkovou mapu je nejzřetelnější vztah mezi aktivitami člověka a jejich přímými dopady na prostředí Země. Jsme např. schopni vypočítat naši uhlíkovou stopu neboli množství uhlíku, který je vypuštěn do atmosféry v podobě skleníkového plynu CO2 jako důsledek našich osobních aktivit. Většina z nás po několika suchých letech asi nepochybuje o nutnosti vracet vodu do krajiny (vlhčí rok 2020 potvrzuje pravidlo). Do třetice příkladů, všichni asi souhlasíme s tím, že je správné šetřit potravinami. Při podrobnějším pohledu na politicko-sociální a ekonomické souvislosti však vidíme také řadu vlivů nepřímých, nad nimiž možná běžně neuvažujeme. (Ne)zaměstnanost? Sociální (ne)rovnost? (Od)zbrojení? A což teprve obecně lidské aspekty života jako lidská důstojnost nebo duchovní prožívání?
V praxi jsme dosud nebyli zvyklí přijímat zodpovědnost za něco, co jsme sami přímo nezpůsobili. Navíc si často ani nedovedeme představit, jak bychom mohli ovlivnit spleť vztahů, do nichž vstupujeme (jen) nepřímo. Současnost však takovou výzvu staví před nás jako jedince, tak před naše společnosti. Přijmeme ji?
